Prosinec 2015

thanks for the memories, 2015.

31. prosince 2015 v 23:59 | V✧*・ |  dior
Další rok za námi, bitches. Připravila jsem si pro vás takovou malou okay, trošku větší rekapitulaci toho, jak probíhal ten můj. 2015 byl jako houpačka. Skvělá houpačka, a to je za normálních okolností doslova nesnáším. Nahoru, dolů, nahorů, dolů. Každopádně, ať se za těch 365 dní stalo, co se stalo, vůbec ničeho nelituju a jsem pyšná tenhle rok brát jako jeden z nejlěpších, které jsem zatím prožila. (Nejlepší samozřejmě taky protože někdy v průběhu vznikl tenhle blog, že.) Ale už dost zbytečných keců, pojďme vzpomínat...

CHAPTER ONE / on the top of the world..
dalo by se říct, že celý můj leden by se dal shrnout do dvou věcí; alkohol a big hero six (proto je ten gif tak perfektní, lol). hned prvního, po oslavách nového roku, jsem se probudila v obýváku na zemi, celá rozlámaná, ale naštěstí bez kocoviny, i když bych si ji zasloužila, hah. nejspíš mám to štěstí a patřím k těm lidem, kteří kocovinu nemívají, protože i po plese, kde jsem to taky trošku přehnala (tentokrát za to mohl Jack Daniels, ne já), jsem byla úplně v pohodě. #woninlife
trochu nepříjemnější část bylo pololetní zkoušení z fyziky, kdy jsem se musela naučit okolo 30 otázek, každá cca na jednu A4. samozřejmě jsem vůbec neměla páru, co se to učím, takže jsem nemohla spoléhat na žádné logické myšlení a prostě se to nadrtit jako básničku. nakonec jsem dostala s klidem dvojku a za odměnu jsme šly se sestrou do kina na velkou šestku. prakticky hned po první scéně jsem věděla, že to bude moje nejoblíběnější pohádka ever a celý leden jsem na tom hodně hoodně ujížděla. takže jestli někdo náhodou neviděl. doporučuju.

CHAPTER TWO / whatever, we're late anyway.
den, na který vzpomínám asi nejradši byl, když jsme s Míšou (jenom malá poznámka, Míša je moje nejlepší kamarádka a budu ji tady ještě hodně zmiňovat, takže by jste to asi měli vědět, hah) došly pozdě na sraz před exkurzí, když tam všichni ostatní ze třídy byli doslova na minutu přesně.
abych zmínila ještě něco; ostříhala jsem si vlasy a byly brit awards, které jsou asi moje nejoblíbenější předávání cen. mám hned několik oblíbených momentů: když 1d vyhráli za you and I ; edovo vystoupení s bloodstream , protože omg, totálne to zabil; madonnin fail , to bylo legendární; a nakonec, kdo koukal přes youtube a třeba zná dana s philem, tak samozřejmě všechny dan a phil momenty. ♥

CHAPTER THREE / so this is how heartbreak feels?
březen byl fajn, plný zážitků. poprvé jsem byla v národním divadle v Praze, na našich furiantech. poprvé jsem byla za školou (poprvé a naposledy, protože moje maminka na to stihla přijít ani ne do jedenácti dopoledne, radši nechtějte vědět detaily). a hlavně celý březen mám tak nějak spojený s "v pohodě školou", protože nejvíc si pamatuju, jak jsme seděli a koukali na filmy. třeba na need for speed. a když už jsme od těch filmů, byla jsem s kámoškou v kině na insurgentu. a potom zayn odešel z 1d a já asi poprvé v živote procházela něčím, co se aspoň blížilo opravdovému heartbreaku. nebo jsem si to takhle aspoň říkala. teď už se jenom směju a říkám si, počkej si tři měsíce, holka.

CHAPTER FOUR / McCafe.
celý duben byl o tom, že jsem si našla brigádu. začala jsem pracovat a vydělala si první peníze. to je myslím velká událost v životě snad každého člověka. a pro mě moje první práce a profese už navždycky bude barista v mccafe. #mekáč

CHAPTER FIVE / ice hockey af.
tak určitě, květen byl hokejové mistrovství světa as fuck. každý rok pro mě tohle období bývá hrozně fajn, protože jsem z hokejové rodiny (a jsem z česka a kdo v česku není hokej af, že). koukám na každý zápas a vyloženě si celých těch čtrnáct dní užívám. a i když to letos probíhalo tady u nás, ne, na žádném zápase jsem nebyla, ani v ostravě ani v praze, i když jsem fakt hrozně chtěla a doteď mě to hodně mrzí. ale na druhý zápas s kanadou jsem byla fandit aspoň na staromáku a byl to zážitek, takže jestli tam třeba náhodou někdo z vás byl, třeba jsme se potkali, hah.
jinak jsem v květu byla dvakrát v kině a to na druhém dílu od avengers a na druhém dílu od pitch perfect. oba moc dobrý, rozhodně doporučuju.

CHAPTER SIX / nope, THIS is how heartbreak feels.
řekla bych, nejlepší a zároveň nejhorší dny tohohle roku. začnu od toho horšího a samozřejmě, byl v tom kluk. totálně jsem se zabouchla do jednoho z práce a on posledního června prostě... odešel. bez jakéhokoliv varování, prostě dal výpověď. a já jsem si říkala jenom, "už ho nikdy neuvidím, už ho nikdy neuvidím". ale na druhou stranu, tohle byl až konec června / začátek prázdnin, už na to radši nebudu vzpomínat a přejdu zpátky k začátku; přesněji řečeno 10. června. den, kdy se mi splnilo jedno z největších přání;
the best day of my life. den, na který jsem se těšila už od listopadu 2014. den, kdy jsme se sestrou jely na on the road again. kdybych měla celý ten den popsat, tak dost pravděpodobně přesáhnu kapacitu tohohle, už tak dost dlouhého článku. pamatuju si dokonce i co jsem ten den ráno snídala, jak dlouho trvala cesta do vídně a dalších milion maličkostí. řeknu jenom tohle, byl to nejlepší a největší zážitek. já 1d poslouchám od roku 2011, takže si asi dokážete představit, jak dlouho jsem na takovou věc, jako byl koncert, prostě je vidět konečně naživo, čekala. a ať už je máte rádi nebo ne, ke mě to prostě patří a ten koncert mi dal jednu z nejlepších vzpomínek, které jsem za těch svých sedmnáct let stihla zatím nasbírat.
jinak jsme ke konci června ještě stihli vodácký kurz, a musím říct, že na to, že to byla školní akce, taky na těch šestní strávených na lodičkách a v miniaturních chatkách moc ráda vzpomínám.

CHAPTER SEVEN / dancing queen, only seventeen.
od února mi stihly trochu dorůst vlasy, takže jsem si konečně splnila další sen a nechala si udělat ombré. jeli jsme na dovolenou do chorvatska, ale zase tak moc jsem si to neužila, protože jsem se hned první den totálně spálila a hlavně jsem se pořád dostávala z toho heartbreaku. ale i přes tyhle nepříjemnosti to bylo fajn.
svoje sedmnácté narozeniny jsem oslavila tím nejlepším způsobem; v kině. vyrazila jsem se sestrou na paper towns a doteď, vždycky když slyším tu písničku z toho , už vždycky mi to připomene moje sedmnáctiny.

a samozřejmě nemůžu zapomenout na ten stres, když vyšlo drag me down. zrovna jsem byla v půlce směny a o tom, že vyšlo něco jako nový singl, jsem se dozvěděla zrovna, když mi konečila pauza. takže jsem musela odpracovat další čtyři hodiny, abych si to mohla poslechnout. no dokážete si představit ten struggle?

CHAPTER EIGHT / here we go again.
začnu tou kulturní oblastí, lol. ani v sprnu jsem se samozřejmě neobešla bez aspoň jedné návštěvy kina; tentokrát to bylo fantastic four. říkala jsem si; je to marvel a hraje tam miles teller, to musí být bezchybnej film. ale nakonec jsem byla docela zklamná, upřímně. ze všech filmů, na kterých jsem letos byla, tenhle byl asi nejslabší. ale miles je i tak bae.
je možný se do někoho zamilovat jenom proto, že pro vás poskládal krabičku od happy mealu? (no co, pracuju v mekáči) odpověď je ano. a já si to, že v tom zase začínám lítat, začala uvědomovat ke konci srpna. a zase to byl kluk z práce. a pozor, pořád je.

CHAPTER NINE / iPhone struggles.
první půlka září se nesla v duchu nových věcí. nový školní rok a hlavně moje historicky první věc od applu, iPhone 4S, protože jsem socka. první den s iPhonem byl extrémně dlouhý; byla jsem vzhůru do půl třetí do rána, protože jsem se snažila přijít na to, jak se to sakra ovládá. a věřte nebo ne, hned druhý den jsem docela věděla, co dělám.
co se kulturního života týče, do kina jsem šla na the scorch trials, a dokonce jsem zabloudila i do divadla, a to na mrtvé duše. je to vlastně docela vtipný, protože to kino a divadlo byly hned dva dny po sobě.

CHAPTER TEN / pumpkin spice latté.
když na to teď vzpomínám, celý říjen bych mohla rozdělit na dvě půlky, podobně jako červen - tu dobrou a špatnou. začnu tou dobrou, když jsme chodily s Míšou do starbucks na pumpkin spice, se sestrou do kina na hotel transylvania 2, což se na žebříčku mých nejoblíbenějších kreslených pohádek umístilo hodně vysoko, halloween se nám taky povedl, sestra ze mi na obličeji vykouzlila sugar skull a zahrály jsme si outlast, já málem spadla ze židle.
a hlavně mezi mnou a jedním idiotem (odmítám mu říkat jinak), na kterého jsem prakticky myslela 24/7 už od půlky srpna, to konečně začalo vypadat dobře. víc než dobře. a zrovna ve chvíli, když jsem si říkala, že už mi ani nemůže být líp dun dun dun, just how fast the night changes. nechci tu psát, co přesně se stalo, ale shrnula bych to do čtyř slov; všechno šlo do hajzlu. #nopeTHISishowheartbreakfeels2
a dostáváme se k té druhé špatné půlce října, kterou jsem prakticky strávila v slzách a depresích. doslova.
ale už je to za mnou a jak říkám, ať už jsou to zážitky lepší nebo horší, něco mi to dalo, beru to jako lekci a život jde dál.
samozřejmě taky vyšel klip k perfect. to prostě musím zmínit, lol.

CHAPTER ELEVEN / made in the AM.
tak samozřejmě to, že vyšlo album byla asi největší událost, protože se to se mnou neslo celý měsíc. určitě jste si všimli, že jsem doopravdy hodně 1d af a hodně z vás třeba vůbec není 1d af a omlouvám se, jestli vás třeba tyhle moje directionerský kecy vůbec nebaví, ale je to moje velký část a já to prostě nezměním, lol.
co se sociálního života týče, potkala jsem pár nových lidí, začala se s nimi bavit. po tom hrozném říjnu docela příjemná změna.
a osmadvacátého jsme si dali se ségrou a sestřenkama trip do prahy. kouknout na stromeček, nakoupit pár věcí a tak. to nakupování zmiňuju, protože jsem si konečně koupila velvet teddyho od MACu. někomu může přijít směšný dát za rtěnku pětikilo, ale já už po ní slintala tak hrozně dlouho, že jsem si tu radost prostě udělala.

CHAPTER TWELVE / we had some good times, didn't we?
kdo by řekl, že když se vydáte s nejlepšíma kamarádkama do divadla na "pohádku o elfech", bude to pro vás nakonec tak silný emocionální zážitek? já bych to neřekla. a byla jsem docela překvapená. to představení, na kterém jsme byly, se jmenovalo let snů LILI a co vám budu vykládat, neměla jsem moc vysoký očekávání, právě proto, že to měla být "pohádka o elfech". a ona byla. ale bylo to ku**sky moc dobrý. když představení končilo, tak jsem jak já, tak Míša a chummy stály a se slzami v očích tleskaly a křičely. ano, dokonce jsme hercům zakřičely, protože nás to prostě dostalo. navíc jsme seděly celkem vepředu a dělaly asi největší hluk, takže to byly takové trapné výměny pohledů mezi naší trojkou a lidmi na jevyšti, ale rozhodně veliký zážitek, hah.
další taková významější věc byla, když naše třída chodila po škole za mikuláše, to byl taky moc fajn den. a jak probíhaly moje Vánoce si můžete přečíst >>tady.

To se rovná; 8x kino, 3x divadlo, jedna brigáda, tři heartbreaky, spousta nových přátel, dva mobily a jedna extrémně drahá rtěnka.
A co bude dál? Řekla bych, že 2016 ukáže.
Mám ty absolutně nejlepší čtenáře ever. ♥ Moc, moc, moc Vám děkuju za Vaše komentáře, přeju šťastný nový rok a hlavně zůstaňte tak perfektní jako jste byli doteď. ilysm ♥
Yours truly,
Clo♡

so, how my christmas went?

26. prosince 2015 v 19:40 | V✧*・ |  dior
pro mě takové ty pravé nefalšované Vánoce začínají vždycky jednadvacátého a končívají dvacátéhošestého večer. A jelikož tahle lhůta už uplynula (*cries in silence*), je čas zhodnotit, jaké to vlastně letos všechno bylo.
Well, mám jednoho nevlastního bratra, jednu nevlastní sestru, jednu polovlastní sestru a letos to bylo poprvé, co jsme byli úplně všichni na šťedrý den pohromadě. Takže už jenom tím, to pro mě bylo speciální.

21.12. nakupování s best bitch.
kvůli rozbitému topení (děkuju karmo) dostala naše škola v pondělí a v úterý ředitelské volno. fuck yeah. tři dny do Vánoc a moje nejlepší kamarádka Mish neměla koupený ani jeden dárek. lol, to bývá typický spíš pro mě, co vám budu vykládat. takže co se dalo dělat, jela jsem s ní nakupovat. nejvíc času nám zabralo vybírání dárku pro jejího přítele Romana. nakonec jsem dárek vybrala dalo by se říct já. zašly jsem do HMka, já uviděla dokonalého motýlka v tmavě modré, který Mish jde skvěle k jejím plesovým šatům, a bylo vybráno.
22.12. nakupování s boyfriendem od best bitch.
jo, to je tak, když přítel vaší nejlepší kamrádky není jenom přítel vaší nejlepší kamarádky, ale i váš kamarád. nedokážu si představit, co by vlastně dělali beze mě. navzájem jsem jim vymslela dárky a dostala jsem za to jenom krabičku cigaret, pf. jenom vtípky, samozřejmě. plán dne byl jasný, sehnat největšího plyšového medvěda, co půjde a něco pěkného na krk. řekla bych, že shánení toho medvěda nám bude trvat dýl, ale nakonec jsme to zvádli celkem rychle. teda oproti tomu, co následovalo potom. něco, co bych nazvala "nekonečná honba za řetízkem se srdíčkem". obešli jsme tak tisíc klenotnictví, ale všechno bylo buď moc drahé, nebo prostě "ne dost dobrý". ale přece jenom jsme nakonec našli jak perfektní přívěšek, tak krásný řetízek (obojí jsem samozřejmě vybrala já a Roman to jenom odkýval).
23. 12. sakra. zaboha si nemůžu vzpomenout, co jsem celou středu dělala.
lol. jakože doslova. vůbec nemám tušení. kažopádně večer přijela sestra, chvíli jsme hráli videohry a až malá ségra usnula, začalo zdobení stromečku. v jednoduchosti je síla, takže jsme pověsily jenom bílé ozdoby. a je to nejvíc fabulous stromeček, jaký si dokážete představit. potom jsme do noci prokrastinovali na mobilech a notebooku. a nakonec mě sestra donutila podívat se na anime. a pozor, pozor!! líbilo se mi to a teď na to nejspíš budu koukat sama od sebe. proboha, bude ze mě nerd.
24. 12. ponožky.
nejvíc festive den roku začal příšerně. proč? probudila jsem se a do obličeje mi svítilo sluníčko. chápete? není to trestný, aby na štědrej den bylo tak nádherný počasí? zkrátka, vánoční atmosféra žádná, nálada kvůli tomu nic moc, ale i tak to bylo fajn. praktický celý den jsem si na chatu psala s mýma bitches a s jedním idiotem, který má u mě docela významný místo. dalo by se říct, že jsem ho celý den měla jenom pro sebe, což bylo... fajn. ♥
celý den jsme koukali na pohádky a jak se to vždycky do toho večera tak příšerně táhne, letos to hrozně uteklo. začalo se stmívat, všichni postupně okupovali koupelnu, usmažil se kapr a mohlo se večeřet. pod stromečkem jsem našla fén, ponožky a knížku. a peníze samozřejmě. letos byl ježíšek nejbohatší na obálky, takže se pořádně rozšoupnu, hned jak k tomu bude příležitost. den jsme zakončili popelkou a pelíškama, protože bez toho by Vánoce přece nešly.
25. 12. noky.
probudila jsem se do nejhezčí možné zprávy, "na těchle Vánocích byla nejlepší konverzace s tebou". No, asi vám dojde, od koho byla. Objedvali jsme v pelíšky stylu, takže bylo, cituji, "vepřové na smetaně a pravý nefalšovaný vídeňský knedlik". Dokonce nás donutili se vyfiknout, jako kdyby to byla druhá štědrovečerní večeře, lol. Odpoledne jsme jeli k babičce a potom k taťkovi. Večer s čerty nejsou žerty, samozřejmě.
26. 12. family business.
Ráno mě mamka vyzvedla od taťky a jeli jsme k další babičce, potom domů, kam se stavila ještě teta a její tři děti. Takže plný dům lidí a ani chvilka klidu. Ale co vám budu nalhávat, jsem ráda, že jsem všechny zase po dlouhé době viděla.

Tak, a zase příští rok.
Jak jsem psala, plánuju to pořádně roztočit. Dost pravděpodobně už zítra. Protože šetřit si? Lol, to není nic pro mě. Co tím chci říct je, že rozhodně můžete v nejbližší době čekat buď něco jako what i got for christmas nebo christmas haul, nebo obojí dohromady, každopádně něco na ten způsob. Muhaha.

© 2015 - 2017