Prosinec 2016

2k16

31. prosince 2016 v 23:59 | bcup |  dior
dats right my children, its that time of the year again. nejdřív jsem měla v plánu napsat povánoční článek. však víte, takový to "what i got for christmas", "ani letos jsem nespolkla žádnou kost, takže žiju", něco na ten způsob. however, než jsem se k tomu dostala, byl už čas začít psát spíš tohle (lowkey jsem to měla v rozepsaných už tak od července, protože jsem z minulýho roku věděla, že napsat tenhle článek bude chvilku trvat, ale stejně jsem na to od toho července nešáhla, heh). něco málo je na lawlietovi tho. každopádně teď jsem tady a jsem ready úctihodně pohřbít rok 2016.

J A N U A R Y
když jsem si tak četla ten článek z minulýho roku, leden teď a leden předtím vypadaly vlastně podobně, oba byly plný alkoholu. a stresu. v lednu bývá totiž hodně plesů, aspoň tady u nás. a takovej ples je skvělá příležitost zlít se jako prase. a že já se s tím chlastem teda zpátky nedržela. note to self: už nikdy nebudu depky kvůli klukovi řešit chlastem, radši si dám zmrzlinu. no, ten stres se kromě dalších věcí týkal hlavně pololetního zkoušení z fyziky, ale o tom už jsem vám tady brečela několikrát, heheh. naštěstí to tentokrát bylo naposledy. a poslední věc kterou zmíním: soč? more like proč?! #punmaster2k16. všichni co mají nějakou zkušenost se středoškolskou odbornou činností určitě chápou. na naší škole je to bohužel povinný, takže jsem se tomu nemohla vyhnout, ugh.

F E B R U A R Y
únor je naštěstí celkem krátkej, takže nebylo tolik příležitostí k tomu se někde opít. mně se to stejně povedlo, lol. tentokrát jsem to vážně přehnala hodně a taky jsem od té doby pořádně nepila. když teda nepočítám šampus a víno, v přiměřené míře, samozřejmě. únor byl taky můj poslední měsíc v mccafe. vydržela jsem tam deset měsíců a našla jsem si tam kamarády, se kterýma jsem ještě teď v kontaktu a neplánuju to měnit. mekáč, ať to zní sebevíc vtipně, byla moje první práce a já na to mám jak dobrý tak špatný vzpomínky, těch dobrých je možná dokonce o něco víc, heh. co se kultury týče, za tenhle měsíc jsem jednou zašla do kina a to na fifty shades of black. lol, to nebudu komentovat.

M A R C H
jedno z mých new year's resolutions bylo vytunit si pokoj. a pamatuju si, že to mohl být tak den-dva po té mojí poslední směně, když jsem se rozhodla, že největší místnost v baráku vyměním za tu skoro nejmenší a sama jsem začala se stěhováním. mýho nevlastního taťku málem jeblo, když přišel z práce a zjistil, že mi musí pomoct přestěhovat postel, protože to už jsem sama nezvládla. tak nějak jsem si říkala, že menší místnost se mi bude líp zařizovat. a taky že jsem svoji poslední výplatu celou rozházela v ikei. co se ještě dělo, hih. ujížděla jsem na tokyo ghoulovi a začínala se dívat na moto gp. a zbavila se sočky. jojo, březen byl fajn.

A P R I L
"moje želva má ráda jitrocel". neptejte se na detaily, tohle byla prostě legendární hláška jednoho spolužáka a já se tomu ještě teď směju. další věc, která byla v dubnu legendární, byla moje básnička, kterou jsem složila pro bučiš k narozeninám. rýmy level milion, ale hlavně, že jí to udělalo radost. aka když jste broke, ale váš nejlepší kámoš je awesome #kreativita for life. a abych těch legendárních věcí nezmínila málo, ještě přihodím jednu, protože první člen mojí squad udělal řidičák a první jízda autem no pls, to byl velkej zážitek. a to vůbec nejlegendárnější? ukončila jsem jedno takový trápení, který trvalo celýho půl roku. tenkrát jsem to obrečela, ale bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. #proud #českej borec už ne plz.

M A Y
abych pravdu řekla, květen byl celkem nabušenej měsíc. v naší třídě se všechno hodně točilo okolo majálesu. o tom jsem vám sem už psala víc do detailů několikrát, takže to znova až tak moc rozpitvávat nebudu. každopádně na to doteď ráda vzpomínám. zkoušky na divadlo, pečení cupcaků, vymýšlení workshopů. všechno to byl celkem stres, ale ten samotnej den D za to potom vážně stál. vždycky jsem měla ráda tyhle ojedinělý chvíle, kdy naše třída vážně zvládala fungovat jako správnej kolektiv. a když se všechno přestalo točit kolem majálesu, začal hokej. ale tím samozřejmě nežila jenom naše třída, ale celý česko. vypadalo to fakt nadějně, že? věřila jsem, že tu bednu dají. ale nevadí, příště to určitě výjde.

J U N E
červen byl taky nabušenej, hlavně co se týče uhm kultury. třikrát jsem se dostala do divadla, dvě byly vážně skvělý, ale to třetí... ugh nechci se k tomu vracet, ještě teď z toho mám cringe. vyhozený peníze za bolest hlavy a doživotní trauma, lol. možná jsem tomu jenom neporozuměla, každopádně být divadelní kritik, ztrhám to představení takovým způsobem, že už by se nikdy nikde nehrálo. další věc byl poslední vícedenní výlet s mojí třídou. a ta největší věc, co se stala v červnu a vůbec za tenhle rok celkově? narodil se mi brácha. jop, nejspíš budu muset začít vydělávat velký money, protože nevím, kde budu brát na vánoční dárky, heh. už mám těch sourozenců nějak moc *sweats nervously*

J U L Y
na červenec vzpomínám z celýho roku snad nejradši. i mean, žádná škola - žádnej stres. i když, s tím stresem je to sporný, protože hned na začátku července mě sestra stáhla do kpop fandomu a zasvěcení vědí, že to může být hodně velkej stres, heh. ale who cares? anime, konkrétně kuroko no basket aka moje nejoblíbenější anime, který jsem viděla celý dvakrát a některý díly rozhodně víckrát, než je zdravý. jela jsem to tak moc, že jsme se ségrou dokonce chodily hrát basket. a to byl celej můj červenec. korejci, anime a basket. jo, taky mi bylo osmnáct. a první písnička, kterou jsem slyšela jako plnoletá? young forever of bts. rozhodně můj song roku 2016.


A U G U S T
sice žádná škola, ale žádnej stres? to bych zase nesouhlasila. oproti tomu skvělýmu chill červenci, srpen rozhodně chill nebyl. začaly mi lekce autoškoly, což mě sice hodně bavilo, ale před každou jízdou jsem byla nervózní asf. teď na to vzpomínám ráda, ale tenkrát jsem dokonce jednu jízdu obrečela. taky jsem si našla přes jednu kámošku novou brigádu. note to self: kolektiv jak v mekáči už znova nenajdeš. práce to byla fajn, ale nebylo to ono. a největší zážitek z celýho sprna, celejch prázdnin a jeden z největších zážitků z celýho roku? velká cena. aka bydlet v brně má přece jenom aspoň nějaký výhody. je jich málo, ale zrovna tahle za to stojí, plz.

S E P T E M B E R
všichni si pamatujeme, jak jsem v září vypalovala plevely plamenometem, lol. jinak se popravdě nic moc nedělo, září bylo chill. přes týden jsem chodila do školy, o víkendech do práce, po večerech četla fanfikce. #goalsmuch. naši koupili nový auto a to byla snad největší událost, co se v září stala (kromě toho plamenometu, plz). vážně se hard snažím vymyslet, co sem ještě napsat, ale legit mě vůbec nic nenapadá. hih..

O C T O B E R
no, tak říjen byl rozhodně stres. začnu obviously tím nejdůležitějším aka když vaše dvě nejoblíbenější skupiny (bts a monsta x, duh) mají obě comeback prakticky v jednom týdnu. takže jo, to jsem celkem umřela. taky jsem měla první závěrečky v autoškole. test na 100%, jízdu jsem neudělala. za další dva týdny jsem měla druhej pokus, to jsem to taky neudělala. lol. jojo, buttercup udělala papíry až na třetí pokus, no a cooo. ve škole jsme měli ten skvělej projektovej den, kterej jsme si s děckama fakt užili. a ještě jsem měla poslední směnu v té práci, kam jsem nastupovala v srpnu. rozhodně to nebylo tak dramatický, jako když jsem končila v mekáči, tho. bez šampusu se to stejně neobešlo, lol.

N O V E M B E R
v listopadu jsem udělala řidičák a potom si o něj šla zažádat, to byl hodně fajn pocit. taky se stala ta autobusová srážka, to už až tak fajn pocit nebyl, ale teď se tomu s bučis stejně smějeme. trochu černej humor, i know right, nevadí. pan ředitel mě zkoušel z filosofie a oznámil mi, cituju, že moc melu. jsem ukecaná no, nic novýho. hlavně že jsem dostala jedničku, muahah. ve třídě se trochu opakovaly události z května, protože jsme cvičili další divadlo. všem se to hrozně líbilo, což potěší, když nad tím fakt ten čas strávíte, heh. a nemůžu zapomenout výlet do vídně, protože ten byl vážně legendární. jestli mě někdo followuje na instáči, určitě viděl tu hromadu fotek, heh. instadiary coming soon dont worry.

D E C E M B E R
awh, prosinec byl skvělej. ve škole to byla úplně pohodička, to je jeden z důvodů, proč je prosinec jeden z mých oblíbených měsíců. hned ze začátku mě sice zabily mama's, ale když ji miluješ není co řešit #punmaster2k16strikesagain. jeden z nejlepších zážitků stejně byl, když jsme s kámoškou jely nakupovat vánoční dárky a nakonec skončily v hospodě na pivku. aka když celej den nejím a potom si dám jedno pivo, jsem schopná rozplácnout se v šalině, protože se mi z toho motá hlava. jop, to se fakt stalo. na štědrej den byl po dlouhý době sníh, co víc si přát. začal vycházet hwarang a vůbec, celý svátky jsem strávila díváním na kdramata. no regrets tho, not a single one.

pro tenhle rok jsem si předsevzala hodně věcí.
vytunit pokoj, well ještě pořád mi chybí doladit pár věcí, ale z větší části jsem to splnila. s tetováním to byl fail. lol prostě jsem se k tomu nedostala, hodlám to napravit tho. řidičák. sice s tím byl hodně struggle, ale #hotovo. osmnáctiny byly taky celkem fail, ale když si to tak vezmu, ne všechno se musí slavit vyloženě chlastem, ne? stihla jsem skončit ve dvou prácích, napsat sočku a dokonce za ni dostat diplom, spadnout do dvou velkejch fandomů. vlastně do tří, jestli se motogp dá počítat jako fandom, lol. několikrát jsem byla v divadle a ve dvou dokonce sama hrála, narodil se mi brácha, přežila jsem první skutečnej heartbreak, začala se učit korejsky. tenhle rok končím jako plnoletá a maturant. a řidič, plz!! nevím, ale myslím si, že určitě můžu říct i swear i lived.

rozhodně jsem zapomněla zmínit hromadu věcí, jako třeba založení lawlieta, první narozky tohohle blogu, ale whatever. co je důležitý je to, že blog existuje a že celej tenhle rok byl pro mě díky vám všem vážně skvělej #romantikštajltájm. thank you so much guys, ily.

rip 2016, you will be remembered.
here's to the 2017. budu tady. já, moje příšerná češtino-angličtina i moje beloved gify s korejcema. fighting~

anywhere whenever, apart but still together.

11. prosince 2016 v 11:40 | V✧*・ |  dior
příjde mi až neskutečný, jak rychle tenhle týden utekl. doslova každej den se něco dělo, proto jsem si taky na tenhle článek nestihla naplánovat nic jinýho, než deníček. navíc jakože.. stejně mi příjde, že v poslední době už ani nic jinýho než deníčky nepíšu, takže vlastně nevím, o čem tady teď kecám.

♥ godness gracious, all cute and fluffy, take my soul i dont need it >


v pondělí jsem si šla pro ten řidičák a tbh, ta fotka nakonec není vyloženě strašná. nebo takhle, rozhodně není tak strašná, jako ta, kterou mám na občance, so lets be grateful. byla jsem hyped jak nikdy, že se konečně budu moct pořádně projet a tak, ale místo toho jsem byla odsouzená k tomu jít navěsit na barák světýlka. i dont mind doing stuff like that tho.

každej začátek a konec hodiny se ohlašuje zvoněním, tak je to správně, že? no, na naší škole místo zvonění vyhrávají koledy. nedělám si srandu. už jsme to takhle měli minulej rok a pamatuju si, že ty poslední dny mi z toho vážně hrabalo. navíc v úterý mám vždycky školu dlouhou, takže když jsem odcházela, v hlavě mi hrály rolničky, rolničky. ale těšila jsem se na odpoledne, protože jsem měla od nevlastního taťky slíbený, že půjdeme jezdit. bylo to poprvé, co jsem řídila po tmě, takže mi chvilku trvalo, než jsem zapnula dálkovky lol, ale nakonec jsem to dostala do ruky, potlesk pro mě. jakože.. musím řict, že na to, že jsem za volantem neseděla víc než čtrnáct dní, bylo to úplně jiný auto a jela jsem vážně poprvé bez denního světla, nebylo to až tak špatný. #každej_se_občas_musí_pochválit_okay

středa byla jeden z nejoblíbenějších dnů so far. šla jsem do školy na tři hodiny, z toho dvě jsme dělali vyloženě hovadiny a tu poslední jsme chystali třídu na den otevřenejch dveří. potom jsme s bučis jely nakupovat vánoční dárky. teda spíš, ona nakupovala, já jsem neměla za co. vůbec netuším, jak to letos udělám, protože jsem fakt socka. bučis vzala auto, takže to byla nejvíc pohodička. odpoledne jsme byly chvilku u ní a já jí pustila nekonečný množství dance practisů od big bang, přes bts až po got7. oficiálně je jednou nohou ve fandomu, jsem na sebe fakt pyšná.

mám pocit, že jsem tu písničku objevila někdy minulou neděli večer a od té doby ji mám na repeatu skoro pořád.
když nepočítáme korejce, alan walker je jeden z mých nejoblíbenějších interpretů. pamatuju si, když jsem narazila na faded a skoro nikdo ten song neznal, heh.
bude mít v praze koncert a hádejte, kdo samozřejmě nemůže jít? muahah, buttercup, duh.

ve čtvrtek proběhla druhá půlka procesu nalepování mých umělých nehtů. jakože, povedly se a já jsem z nich úplně nadšená, photos coming soon to my instagram meheh dont you worry.

a finally. pátek. pátek, na kterej jsem se těšila celkem dlouho, protože jsme s mamkou naplánovaly, že si uděláme "pěknej den". jestli někdo posloucháte impulsovi (lol, nebojte, k pointě se dostanu soon), tak možná víte, že to rádio každej rok pořádá akci, kdy školky po celý český republice "vypouští balónky s přáním ježíškovi". jop, dokonce i školka tady u nás na konci světa se toho účastní. mamka přišla z práce, došly jsme za ségrou do školky, odpočítalo se to, asi padesát lidí vypustilo ve stejnou chvilku balónek, já z toho mám cool fotky na instagram, všichni byli spokojení. a potom jsme jely do kina na troly. a musím říct, že ta pohádka předčila moje očekávání na jiným levelu. aka bála jsem se, že to bude shit, ale fakt se mi to hrozně líbilo. příští týden se můžete těšit na recenzi, just coz buttercup approves asf.


začne to komentem na blogu, postupem času se konverzace přesune na messenger (nebo jiný shity určený ke komunikaci) a než se nadějete, virtuální svět je najednou o něco víc reálnej. sice trochu mimo téma, ale velkej shoutout pro blog.cz, díky kterýmu mám šanci poznávat vážně skvělý lidi. ano, já vím, že jsem si tady na tohle téma vylívala srdíčko nedávno, but well whatever. poznali jste někdy díky blogování někoho, s kým jste se postupem času víc sblížili a nakonec se z vás vlastně stali hodně dobří friends? protože já se nebojím říct, že mě už se to povedlo dvakrát. and well, it just makes me happy.

@evil, thank you for being my child. i appreciate you a lot.

přes víkend jsme se sestrou sjely větší množství epizod remember. o dost větší, než by bylo dobrý pro moje hearteu. (aka i když už se na to dívám podruhý, stejně brečím asf uhm. fuck my life.) odpoledne ji povezu domů, nejdřív jsem měla jet sama, ale potom se naši rozhodli, že přece jenom ještě nemám dost zkušeností, takže s náma radši ještě jeden z nich pojede, a když pojedu dobře, tak už příště prostě dostanu auto a můžu jet sama. good luck, buttecup.

we can find a way to break through, even if we can't find heaven, i'll walk through hell with you. | 11/2016

3. prosince 2016 v 16:09 | V✧*・ |  gucci
mám za sebou skvělej týden. okay, pondělí bylo celkem basic, ale v úterý jsme končili dřív, protože jsme měli třídní schůzky (aspoň k něčemu je to dobrý, uhm) a konečně středa, kdy jsme jeli na exkurzi do vídně. padlo nekonečný množství legendárních hlášek, ale vůbec nejlepší část byla, když jsme jeli zpátky a já celý tři hodiny valila do bučis o korejcích a začala ji pomalu (ale jistě) stahovat do fandomu. jsem odhodlaná jak nikdy. ve čtvrtek se nic moc zvláštního nedělo a v pátek byly mama's. já už si samozřejmě vypsala srdíčko na lawlietovi, takže pro fellow kpop hoes, you can read it there.

........

1. ...přísáhám. vážně je to naposledy, co se o tom albu zmiňuju. #bUT I JUST LOVE IT SO MUCH I-
2. jsem zrovna držela v ruce foťák no, randomz for the win.
3. plz, koukejte jak moc fucking beautiful ten hrnek je.

........

4. jakože... čekali jste, že bych zapomněla vyfotit svůj věšák? plz.
5. CL je královna, lets just appreciate.
6. ...přísahám, fotky za listopad jsou doopravdy úplně nejvíc random, nemám páru, co k tomu psát lol.

........

7. ta fotka zachycuje začátek našeho divadla a většinu mých spolužáku. mě tam nenajdete, já zrovna v týhle chvíli stála za oponou a psychicky se připravovala na svoji roli. #cringe.
8. funfact: koupila jsem si to, než jsem se dokopala k tomu jít a uvařit to, sežral mi to brácha. note to self: pokud nežereš rychle, nežereš vůbec. #aspoň_mám_tu_fotku_no
9. jsem je dlouho nefotila, no.

v pondělí si jdu pro řidičák (excited asf) a někdy v průběhu týdne snad poprvé na umělý nehty (even more excited asf). tohle jsou dost pravděpodobně jediný dvě věci, na který se těším, jinak to bude stres, as always.

a nakonec, chcete slyšet něco vtipnýho? tohle byl, ladies and gentlemen, poslední instadiary pro rok 2016, ten další, kterej bude přeplněnej fotkama z vídně, tím jsem si jistá už teď #ALE KDYŽ ONO TAM BYLO TOLIK PĚKNEJCH VĚCÍ- #A JÁ MÁM PROSTĚ VÍDĚŇ RÁDA- #StopBcup2k16, se už bude počítat do roku 2017. i-i mean.. what the hell?! how?! ještě teď si pamatuju na ten úplně první, lednovej, a jak jsem si každej měsíc říkala, jak je vůbec možný, že to tak rychle uteklo. ugh, ale na nostalgii mám ještě čas, tu si nechám zase na příště. fightiiing.

© 2015 - 2017