Leden 2017

who can say where the road goes

20. ledna 2017 v 14:59 | buttercup |  dior
v posledních dnech se toho stalo tolik, že teď prostě ležím na posteli, jsem totálně emotionally drained a poslouchám pořád dokola spine breaker, protože nemám páru, jak jsem tu písničku doteď neměla v playlistu. okay, možná se toho nestalo vyloženě "tolik", vlastně jenom jedna velká událost. pátek 13. ledna 2017 (aka stužkovák. chtěli jste, abych o tom napsala článek a já to udělala, duh. je to celkem do detailů, takže kdo není vyloženě interested, klidně to přeskočte až někam na konec, meh)


dva týdny dopředu jsme začínali trénovat půlnoční překvapení, který zmiňuju, protože jsme ho měly na starot já s bučis. sepsaly jsme desítky takovejch těch nechvalně známejch písniček (gangnam style, what does the fox say, barbie girl a mohla bych pokračovat dlouho), já byla na jeden den dj buttercup a dala dohromady mix, kterej měl ve finále něco přes osm minut. s bučis jsme na to potom vymyslely choreografii a začaly to učit zbytek třídy. uf, řeknu vám, že ukočírovat třicet osmnáctiletejch smradů může být celkem záhul, ale nakonec to všechny celkem bavilo (nejoblíbenější část byla we're all in this together z hsm, kdo by to čekal plz). tohle období před plesem bylo hrozně fajn, protože nás učitelé nechávali skoro v každé hodině nacvičovat. heh, those were the dayz man.

ještě než se dostanu k tomu pátku, musím zmínit čtvrtek, protože to byl naprosto skvělej den. po škole jsme si udělaly s bučis takovou malou dámskou jízdu a zašly na nehty (učůrávám z nich, fam. jakože fakt vypadají přesně tak, jak jsem chtěla, bude mi hrozně líto, až je budu muset sundat), do starbucks a potom s dvěma dalšíma spolužačkama do salónu vyzvednout jejich šaty. tam se to protáhlo z půlhodinky, která byla původně v plánu, na dvě hodiny, protože jsme tam narazily na nějakou soon-to-be nevěstu, která si vybírala šaty. ale nestěžuju si, protože kdo se na to rád nepodívá, right? bylo mi té holky docela líto tho, protože vždycky když vyšla z kabinky s novýma šatama, celá naše squad to pozorovala s vykulenýma očima a otevřenou pusou. dospěla jsem k názoru, že se chci vdávat. jenom nechci toho chlapa /pokud to nebude taehyung, nebo nějakej jinej cute asian chlapec/, ale jenom ty šaty. potom se to tam konečně nějak dořešilo, šaty nám zabalili a my šly k autu. když měříte 158cm, vláčíté vak s mega těžkýma šatama a auto máte kilometr daleko, jako řeknu vám, to může být celkem fajn zážitek. taky že byl, ještě s tím rozšlapaným sněhem všude na zemi, moje boty už ani nejsou hnědý, lol. ty šaty obsadily ze dvou třetin zadní sedadla, takže jsme se tam s bučis celkem mačkaly, mezitím co ty svině vepředu měly pohodlíčko, ale aspoň nám nebyla zima, heh. po půl hodince cesty, kdy nám s bučis totálně jebalo a kámoška, která řídila, z nás byla totálně na nervy, jsme dorazily za zbytkem třídy do sálu. původně jsme jim měly pomáhat s chystáním, ale vzhledem k tomu, že se to s těma šatama tak protáhlo, když jsme přijely, všechno bylo hotový, takže jsme si akorát jednou vyzkoušeli to půlnočko a šlo se domů. lol, takhle se to dělá.

v pátek se mi fakt brutálně nechtělo do školy, ale naštěstí jsem měla až na devátou. nakonec to dopadlo tak, že celou druhou, třetí a čtvrtou hodinu jsem dělala bučis make-up (chtěla, abych jí udělala winged eyeliner, že. hej nedokážete si představit, jak jsem se u toho zapotila, tho. umím to udělat na sobě, ale na ní jsem s tím měla celkem struggle. nakonec se to povedlo a dokonce jsem jí zvládla nalepit i umělý řasy, takže jsem na svůj výtvor byla hafo proud). do páté hodiny nám ani nepřišla učitelka, takže jsme naposledy zkusili půlnočko a potom se sbalili a šli domů.

koupila jsem si dvoje nový linky, umělý řasy.. začala jsem se chystat celkem brzo, ale když už jsem s tím make-upem byla skoro hotová, koukala jsem tak na sebe do zrcadla a řekla si "nah, tohle prostě nejde", takže jsem všechno zase pěkně odmalovala a začala znova. it was in that moment buttercup knew she fucked up. protože jsem toho času neměla tak moc, jak jsem si původně myslela, takže jsem musela spěchat. linky se mi povdely, obočí celkem taky tho. ale potom přišel ten moment. ten moment, když jsem si začala lepit ty svoje umělý řasy and let me say, that was such a fail. měla jsem totálně roztřepaný ruce, strávila jsem tím snad hodinu a stejně se mi to nepovedlo tak, jak jsem chtěla. nejspíš jsem ten den už veškerej svůj talent vyčerpala na bučis, damn.

když jsem dojela do sálu, většina lidí už tam byla. dochystávaly se poslední drobnosti a potom jsme se všichni hromadně fotili. okolo sedmé začaly vstupníma dveřma proudit davy lidí. a tím davy myslím jakože what the actual fuck, až si půjdu pro stužku a rozbiju se před těmahle všema lidma, tak se rovnou asi zabiju - taková účast tam byla. navíc jsem asi po deseti minutách chození zjistila, že se mi moje dokonalý nový boty vyzouvají, takže well, dokážete si představit ten stres? než jsme nastupovali do všech jsem hustila "panebože, mně se vyzouvají boty, co mám dělat?! já umřu, já tam nedojdu, já se tam rozbiju, pomoc". obviously už se s mýma botama nedalo nic dělat, nahodili jsme škrabošky a šlo se.

do poslední chvilky jsem nevěděla, jakou písničku nám budou na ten nástup pouštět, takže když začalo hrát who can say where the road goes aka ultimátní meme song, na kterej narazíte v každým druhým nejenom bts cracku, hodně jsem musela ten výbuch smíchu držet v sobě. nástup jsem zvládla bez pádu, proslov pana ředitele taky. thanks god.


po proslovech přišel ten moment, kterýho se všichni maturanti děsili - stužkování. aka dojít ke špalku se sekerkou (je to takovej inside joke naší třídy, kdybych to měla vysvětlovat, tak bude tenhle už-tak-dost-dlouhej článek ještě delší, takže to radši necháme na jindy), kleknout si na polštářek, dotknout se toho špalku, potom si stopnout, nechat si od třídní připnout stužku a od zástupkyně třídní nasadit šerpu. pár dní před stužkovákem jsme se rozhodli, že si každej nechá bouchnout konfetu, když vyvolají jeho jméno. a já se svým příjmením, being skoro na konci abecedy.. well, řekněme, že už tam byla celkem slušná cestička z konfet + když všichni okolo mě stresovali, jak to na těch konfetách klouže a ještě ty moje boty k tomu, well.. byla jsem fakt ve stresu a vyloženě jsem se viděla na zemi. ale!! přežila jsem!!1!1 bojím se, až uvidím fotky od těch profesionálních fotografů tho, protože jsem sice nespadla, ani se mi po cestě nevyzula bota, ale můj příchod ke špalku vážně nebyl zrovna fabulous. "ty jsi tam tak hezky přicupitala" - mamka, 2017.

když byli všichni ostužkovaní, zazpívali jsme si gaudeamus (acapella verze, plz), potom byl tanec s učiteli a nakonec s rodiči. bylo to snad poprvé, co jsem někde tancovala se svým taťkou.

v průběhu večera se začala prodávat tombola a to zmiňuju, protože by jste neuhodli, co byla naše hlavní cena. dekorační kámen. plz. prostě kus šutru. ano. my. já vím.

byl jeden moment, kdy jsem vytáhla tancovat moji babičku a z jedné strany tancovala moje mamka s jejím manželem a z druhé taťka s jeho přítelkyní. the perks of having divorced parents. navíc původní plán byl, že koupím místenky jenom pro mamku, taťka se podívá na stužkování a potom odjede, ale nakonec si koupil místenky taky. byla jsem hrozně ráda, že tam zůstali, ale když jsem zjistila, že je nějakou divnou náhodou posadili ke stolu č. 12 a pro mamku jsem měla místenky u stolu č. 11... jako celkem jsem se vyděsila, ale naštěstí to proběhlo bez jakýhokoliv dramatu.

čas utíkal strašně rychle, protože jsem pořád někde lítala. měla jsem tam hromadu známejch, který jsem neviděla sto let + když k tomu přičtu celou mojí family, s každým jsem pokecala tak deset minut, stihla dát taneček s bučis, se sestrou a s dalšíma pár lidma, donést bráchovi a jeho přítelkyni chlebíčky, který měli být původně jenom pro maturanty, ale já jsem hodná sestra, víte co, někdy mezi tím vším se přezout z těch krásnejch ale extrémně nepohodlnejch bot do mých milovanách conversek (jop, v tý chvíli už mi byly looks totálně u prdele, hlavně že mě přestaly bolet nohy) a najednou byla půlnoc aka čas na naše vystoupení.

jak se nám to povedlo můžete posoudit sami, heh. já osobně jsem celej týden strávila tím, že jsem si tohle video pouštěla pořád dokola. sice se nám nepovedlo všechno úplně bez chyby, ale že jsme si to všichni sakra užili. (tohle je jedna z mála příležitostí, kdy můžete vidět celej můj obličej, lol. tak schválně kdo mě pozná).

music by buttercup
choreography by buttecup & bučis
starring: oktáva

buďte na mě pyšní, tho. dělo se toho tolik, že jsem ani neměla čas pít. trochu jsem se napila malibu, měla jednoho panáka rumu, vykouřila pár cigaret na nervy, ale jinak jsem byla celej večer ready. asi půl hodinky po půlnočku jsem jela domů, protože naši začínali být rekt a já bych se jinak neměla jak dostat. v autě na mě padla ta skutečnost, že ples, na kterej jsme čekali osm let, je minulost a legit jsem se rozbrečela. ugly crying as fuck.

v sobotu ráno jsem se vzbudila se šílenou depkou (protože teď už nás čeká fakt jenom ta maturita) a ještě jsem se dorazila tím, že jsem se dodívala na weightlifting fairy. už jsem si dávno vypsala srdíčko na lawlietovy, nebojte.

a dneska už je to sakra týden. nechápu... byl to skvělej večer, no regrets. ♥

hold me like a photograph, fragile like a piece of glass | 12/2016

12. ledna 2017 v 21:52 | V✧*・ |  gucci
teď, zrovna v týhle chvíli.. i dont know fam, im just really emotional. do uší mi hraje můj ultimátní jam young forever od mých bts a nějak na mě začíná dolíhat ten fakt, že mám zítra stužkovák. i mean.. how?! how the fuck did it even happen. všechno je nachystaný; vyzdobenej sál, nacvičený půlnoční překvapení, nabarvený vlasy, vyžehlený šaty, koupený boty (ve kterejch nejspíš umřu, protože obvsly nejsou vůbec prošlápnutý) a udělaný nehty, plz. jsem z toho nervózní, ale zároveň se hrozně těším, však tyhle pocity určitě znáte. na naší škole je totiž stužkovací ples obrovská událost, zítra by nám tam mělo dojít několik stovek lidí (fuck, proč to zní tak scary, help). *tímhle vším chci říct, že v nejbližších dnech určitě můžete očekávat velkej článek plnej zážitků*

........

1) jak moc cool je tenhle barák tho #vídeňspamgetreadyplz
2) jsem white asf, uznávám, ale starbucks zvenku většinou nefotím. jenže tohle bylo na tak cute místě a byli tam tak boží lidi, že jsem prostě musela. #vídeňagain
3) protože normální lidi ve forever 21 nakupujou, ale já s bučis jsme broke, takže jsme se tam aspoň vyfotily. #prostěnikdynevyfotímfotkukdebudumítcelejksychtdealwithit

........

4) aEsTheTicS As FuCk fAm #pořádvídeň
5) not gonna lie, na tuhle fotku jsem pyšná. #bylajsemvevídni,víte? #jo? #okay.
6) tohle je plz jednoramenní selfie, novej trend, brought to you by buttercup.

........

7) kterej člověk by nebyl happy, když by viděl letět padesát balónků, tell me.
8) sice tam vypadám zhuleně, ale ten filtr je fucking life, sou.
9) funfact: jednou jedinkrát jsem nechala ten náramek i s hodinkama ležet v koupelně a už je nemůžu najít. #žítsmojífamilyjehard, památeční fotka, rip.

........

10) pamatujete ten den, kdy se z messengeru stal snapchat? lol, tak tohle byla moje první fotka. just bučis being the hoe she is. but she is my best friend so it's okay.
11) bylo mi líto do toho ty dárky balit tbh.
12) well, než jsem si uvědomila, že jsem ještě nenapsala tenhle článek, promazala jsem pár fotek a nevycházelo mi to do řad, takže jsem sem tuhle přidala. budeme dělat, že to na tom instagramu mám, okay lol. #můjmanželisalwaysgoodidea.


✧*・


-