Říjen 2017

*sees rose gold* tAKE MY MONEY | primark

29. října 2017 v 10:13 | V✧*・ |  dior
ahh my dude, what a week it was. byla jsem pevně rozhodnutá, že když už budou prázdniny, aspoň na ty tři dny školy ze mě bude pylnej student a ani na jednu hodinu to nezatáhnu. but bts were like nah, v úterý vydali tak dobrej crack materiál, že jsem se rozhodla celou středu zůstat v posteli a věnovat se kreativitě. no regrets.

stop abusing me, thx

v pátek jsem si odseděla svůj pravidelnej session u zubařky.

s mým životním stylem už začíná být celkem divný, že mě ještě ani jednou nevrtala but well, im okay with that. taky jsem zjistila, že mi ke štěstí bohatě stačí vidět svoje dítě oblečený jako sněhurku. they did that. o sobotě aka tripu do vídně jsem se zmiňovala už v minulým článku, v autě lítaly legendární hlášky a v primarku moje peníze. ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem na tomhle blogu zveřejnila něco jako haul, but well, i bought a shit ton of aesthetically pleasing stuff, so here we go.

cause i love the adrenaline in my veins | 16/22-10-17

22. října 2017 v 9:56 | V✧*・ |  burberry
happy clouday y'all (see what i did there? sunday, clouday, nah? okay.) mám za sebou celkem messy týden.

když jsem v pondělí ráno vstávala, netušila jsem, že se můj ass hned po prvním semináři sebere a půjde domů. lemme explain, moje squad fellow smokerů byla missing a já si řekla, že když oni, tak proč já bych tam měla oxidovat až do odpoledne. hned po francouzštině jsem napsala pár lidem, jestli to zabalit, nebo zůstat. well, nejspíš si dokážete představit, co mi většina poradila. tož tak jsem šla.



these three songs, not kpop, shocking rite? imagine dragons jsem nikdy vyloženě nestanovala, ale je pravda, že když už něco vydají, většinou mi to na playlistu nechybí. k whatever it takes i zbytku toho jejich nejnovějšího alba jsem se dostala až teď a pár oblíbenců jsem si tam našla. what lyrics tho. "cause i love the adrenaline in my veins." - me as i skip classes. revolution mi nabídlo spotify taky někdy během tohohle týdne, the score bych měla začít věnovat větší pozornost, protože jejich tvorba je no joke. a well, ten poslední song už znám dýl, na facebooku to sdílí každej druhej a v rádiích taky jednu dobu nehráli nic jinýho, nedávno jsme to poslouchali v angličtině a já se toho od té doby nějak nemůžu zbavit.

protože mi ještě v pondělí večer na účtě přistála výplata, v úterý jsem chtěla být doopravdy celej den ve škole a potom jet nakoupit pár věcí, takovej byl plán. well, ke změně došlo vlastně hned po tom, co jsem vylezla z baráku, sedla do auta, otočila klíčem a ono nic. intenzivním způsobem jsme s bráchou čuměli pod kapotu, ale trochu nás tlačil čas, takže jsme to vzdali a záhadu vyřešil odpoledne až nevlastní taťka. nebylo to nic smrtelnýho, taetae is alive, thx god. however, plán b byl takovej, že když už mi onemocnělo auto, pojedu si místo ranních semínářů spravit náladu za kámoškou, nakoupím si ty věci dopoledne a potom pojedu do školy. tak jsem to takhle udělala a vrátila se do školy kvůli semináři z práva, kterej jsme celej strávili v parku a potom literally 15 minutám semináře z psychologie, it was so worth it.

hey wasup hello, its just me tryna to show off my new hair and holdin ramínko for sum reason.

ve středu jsem se už přestala snažit úplně a rovnou zůstala doma, protože á, auto mi pořád nejelo, bé, teploměr ukazoval celkem vysoký čísla, betta not riskin shit a finally cé, věděla jsem, že mi má přijít barva na vlasy. and it did, a lot of shit came and i finally have truly gray hair and im loving it. je celkem vtipný podívat se teď tak zpátečně na všechny vlasy, který jsem letos stihla vystřídat. třeba na konci roku udělám nějakej článek.

čtvrtek byl průlomovej. teda.. skoro. zatáhla jsem jenom seminář z it, místo kterýho jsem jela do ikee, bruh. nemyslete si, uvnitř mojí hlavy jsem fightovala sama se sebou, ale znáte to. come to the dark side, whe have cookies, asi tak. however, věřím, že karma funguje a ten den se mi to moje zatahování vrátilo, páč jsem v té ikei měla mít sraz s mamkou, aspoň takhle jsem to chápala já, když jsem tam jela.

i hate this man for always making me soft like this ►

sejdeme se v ikei, mamka mi pomůže nakoupit stuff, potom spolu pojedeme domů. well no shit, brno bylo ten den totálně zacpaný, takže mě mother nechala nakoupit všechny věci sama, že mě jenom vyzvedne a potom rovnou pojedem. so like i had to pick the big ass mirror (dat was obviously way taller than me) myself. shit was hard. nelituju ničeho tho. ani toho, jak jsem se to zrcadlo snažila sundat z regálu, believe me, when u short, life is not easy. po cestě domů se nám nějakým zázračným způsobem povedlo vyhnout se úplně všem kolonám, vždycky jsme okolo těch chudáků jenom projely, dokonce na arašídovej šejk z kfc jsme se stihly stavit, damn, even v lídlu nakoupit. also lemme tell you one more thing, nikdy jsem nebyla se svým pokojem tak satisfied, jak jsem teď.

konečně se dostávám k pátku, jedinýmu dni, kterej jsem si ve škole doopravdy odseděla celej tak, jak to mám napsaný v rozvrhu. ne že by to bylo tím, že v pátek míváme jenom dva semináře, to vůůůbec ne. cestou ze školy jsem se stavila koupit dvě velký pumpkin spice lattéčka. jedno pro bučis, protože psala test. to druhý pro mě, za odměnu, že jsem nic nezatáhla, lol. dojely jsme do práce a nevím, jestli to bylo z toho kafe, ale brutálně nám hrabalo, což je rovnice která směřuje k jedinýmu řešení, nulová pracovní morálka. klíčový slovo toho dne byly květináče a guys, nechtějte po mě vysvětlení, protože to ani pořádně vysvětlit nejde.

k mýmu šokujícímu zjištění mě po dlouhé době čekal volnej víkend. v sobotu jsem si poprvé odvolila a potom jela vyžrat babičce ledničku, lol just kiddin. volby se se mnou táhly celej den, a radši k tomu nebudu říkat víc, než že večer jsem se jenom zasmála babišovi a jeho prudce profesionálnímu projevu. i mean, "všem jsem poslal smsku", much wow. ještě jsem stihla přemluvit mámu, aby mi mě ostříhala. dats rite, ten hairstyle na fotce je práce mojí mamky, takhle to umí prostě jenom ona and i appreciate her for it a lot.

a sice nebylo exactly přijemný vstávat v neděli ve čtyři ráno, ale worth it tho. my boi marc marquez went for it again. ještě nevím, co dneska budu dělat, ale když už to tak hezky začalo tou grand prix, nejspíš to vidím na nějaký anime, drama, nebo nějakou such thing.

kdy naposledy jsem byla takhle happy se svojí prácí. kdy naposledy jsem byla takhle happy se svýma fandomama. kdy naposledy jsem byla takhle happy s mýma vlasama. kdy naposledy jsem byla takhle happy s mým pokojem. kdy naposledy jsem byla takhle happy se svým životem. right now, imma livin the shit.

příští týden týden bude also pure gold, to už vím teď. škola jenom do středy, v sobotu vídeň s holkama z práce. lets wait and see how long the golden days will last.

KNB: LAST GAME

15. října 2017 v 20:11 | V✧*・
než se dostanu k nějakýmu recenzování aka umírání nad tím, how much i loved it and stuff, tím, že jsem po dlouhý době viděla něco anime-ish, k mýmu děsu se do toho zase začínám bortit lol. rozhodla jsem se do svýho prada listu v rubrikách přidat všechny anime, který jsem viděla, nevím, jestli jste si already všimli, or nah. however, na většinu z nich jsem měla napsaný recenze na lawlietovi, jenže ten už není. já se pokoušela napsat to všechno znova, ale už je to přece jenom dlouho, takže to byl fail. so yeah, dala jsem tam odkazy na anime list, kde si můžete přečít lepší recenze od lidí, kteří nejsou tak emo, jako já over there. now lets talk about this badboy. ani nebudu připomínat, jak dlouho jsem na last game čekala, but ok, řeknu to. dlouho. poprvé jsem na to koukala už před nějakou dobou, jestli sledujete moje storýčka na ig, tak určitě víte, měla jsem big time. teď je to dobrejch pár minut, co jsem si znova dobrovolně nechala ublížit a koukla na to znova. předem upozorňuju, že to, co dál napíšu, s největší pravděpodobností nebude ani trochu objektivní, protože its srdcovka that we are talking about. knb je moje věc. i přes to, jak hluboko jsem v kejhoulu, knb bylo, je a vždycky bude moje věc. so get ready, shit 'bout to get emotional.

❝ the generation of miracles, including kagami and kuroko, form team vorpal swords to challenge team jabberwock to a revenge match after the latter disparaged all japanese basketballers as monkeys. ❞

anime jsem zbožňovala, takže jsem se trochu bála, abych po tom dlouhým čekání na sequel nebyla zklamaná. byl to zbytečnej strach, moje hearteu dostalo všechno, po čem toužilo. možná až na ten ending, tho. jakože, nedá se říct, že by to ukončili špatně, ale... nečekala jsem to a hlavně jsem to takhle sakra vůbec nechtěla, takkže v mojí hlavě to skončilo úplně jinak lol.

je hrozně težký popsat, co všechno se mi líbilo, co všechno mě rozesmálo a co všechno mě rozbrečelo, aniž bych spoilovala, so like what am i supposed to say then. just watch it. i promise u wont regret, as always.

but why do i love knb so much even tho i know shit about basuke? thats because akashi is in it. aka kamiya hiroshi is the shit.

z nějakýho důvodu tíhnu k jeho hlasu a všem postavám, který namluvil, už od chvíle, když jsem ho poprvý slyšela jako leviae z aot. a nebyl to jenom on, v knb se vystřídala tuna dabérů, který jsem znala z předchozích anime a to jsou pro můj nostalgickej ass vždycky jenom bonusový body, plus když k tomu přičtu kvalitní příběh a good amount of fun, how can i not stan? i love it and thats final. you should go and love it too.

10/10


bruh | 01/08-10-17

9. října 2017 v 18:22 | V✧*・ |  burberry
kdybych měla první říjnovej týden popsat jedním slovem, ani bych nezaváhala. rollercoaster.
.
sunday 1st // možná víte, možná ne, každej brňák žije pro kometu. já, i když mám hokej ráda, kometě jsem se dlouho vyhýbala, ale tentokrát jsem si řekla, že by to mohlo být takový pěkný odreagování před prvním školním dnem, jít se vyřvat na zápas. a taky že bylo, kromě piva, který na nás z radosti z gólu omylem upustil nějakej dude, kterej stál za náma. schytala to moje taška, schytaly to moje kalhoty, ale nejvíc ze všechno bunda, kterou bučis nechala chytře ležet na zemi. aspoň se borec omluvil tho. po cestě z brna jsme se málem ztratily, ale to budu dál svádět na euforii z výhry a výpary z její pivní bundy.

monday 2nd // můj první den na nové škole byl shit indeed. čekala jsem od toho víc? ano. byla jsem zklamaná? rozhodně. nebudu tady vypisovat všechny ty důvody, proč jsem cestou domů málem pustila stavidla, ale... as chliche as it sounds, snažím se najít si cestu, ale so far mi příjde, že narážím jenom na samý slepý uličky. přesně tohle se mi znělo v hlavě celou cestu domů. i když, "domů", ze školy jsem to vzala přímo na kavárnu. bučis měla noční a já se nutně potřebovala vypovídat. původně jsem tam s ní neměla být až do zavíračky, ale nakonec se z toho stal takovej menší sraz s pár dalšíma bitches a já skoro zapomněla na všechny ty moje černý myšlenky.

tuesday 3rd // možná to bylo tím, že jsme měli lepší předměty. možná to bylo tím, že jsme po škole byly na nudlích a na pekanovým lattéčku. možná to bylo tím, že jsem stáhla do kholu dalšího člověka. srsly tho, kpop is getting wild these days. a nebo to bylo tím, že všechny lichý dny tohohle týdne stály prostě za hovno a všechny sudý byly chill. however, úterý bylo o dost růžovější, všechno šlo tak jak mělo, dokonce ani ta škola už mi tak hrozná nepřipadala. nejspíš to chce čas.
už během příjmaček, zápisu a toho prvního dne, se mi tam povedlo zformovat takovou jakousi squad. první týden je za náma a já ty holky vyloženě zbožňuju. všechno zlý je k něčemu dobrý.

; min yoongi, this shit should be illegal.

wednesday 4th // nějakým čarovným způsobem se mi povedlo zaspat a tím to asi začalo. říkala jsem si, že když už to v úterý bylo lepší, tak středa bude třeba ještě lepší. well, i was wrong. odseděla jsem si tam další super-nudnej den a kromě stresový cesty domů se vlastně nic zajímavýho nedělo.



✧*・


-