2k17

10. ledna 2018 v 15:41 | V✧*・ |  dior
long time no see fellas. očividně jsem s tímhle článkem late as fuck, a upřímně, původně jsem se na něj chtěla úplně vykašlat, ale pak jsem si řekla, že zrovna 2017 byl velkej rok plnej věcí, který si chci pamatovat, takže well, pochlapila jsem se a tady to je.

J A N U A R Y
-
první půlka ledna byla hlavně o přípravách na stužkovák. ať už šlo o nacvičování půlnočního překvapení, shánění šatů, bot, kabelek, vymýšlení co s vlasama, všechny tyhle fancy věcičky. protože jsme to měly na starost já a bučis, půlnočko doteď beru jako svoje dítě. nikdy jsme nebyli úplně nejlepší kolektiv, sedm let spolu a stejně by se našli lidi, se kterýma jsem nikdy nemluvila a tohle byl jeden z důvodů, proč jsem si nedokázala představit, že dokážeme něco nacvičit, ale opak byl pravdou, na všechny zkoušky nakonec vzpomínám ráda. ze stužkováku samotnýho jsem měla taky fedry, protože u nás na škole to byla vždycky největší událost roku, ale všechno proběhlo also daleko líp, než jsem čekala. byl to skvělej večer, actually jeden z nejlepších loňskýho roku. plesů jsem v lednu stihla ještě pár, mám pocit, že na jednom z nich jsem dokonce usnula na stole, tak wild to bylo hups. a taky, protože jsem nepoučitelnej asshole, na pár měsíců jsem se vrátila do mccafe.

..

..
2017 byl první rok, do kterýho jsem vletěla jako zkušenej kpop trash, takže jsem si připravila i můj personal top17 seznam. like we used to, trefili se mi do estetiky. ten klip i písnička jsou prostě beautiful. dramarama, i mean how could you not like that song. burn it up, o wannaone vím už od toho, co je dávali dohromady, protože to prostě přehlídnout nešlo. jejich tvorba mi zatím nic moc neříká, ale zrovna s touhle písničkou they got me jammin.

social life v únoru byl někde pod nulou, ale to se o kejhoulu říct nedá. 5.2. mě osvítil nějakej paprsek a napadla mě boží věc, dát dohromady naši squad. internet friends dont last long, they say. well bitch, look at us still going strong, bearing the weight of a long distance relationship. however, bts vydali spring day a not today a to já beru jako takový naše začátky. nejde zapomenout, jak jsme nahrávaly reakce a umíraly spolu, nebo jak jsem zrovna byla v práci na pauze a squad konverzace praskala zprávama, že výjde klip na not today, což nikdo nečekal. and i was so shook i could barely function after that. jinak, podobně jako v lednu, stihla jsem nějaký plesy a ještě teď si pamatuju, jak jsem si říkala, že když zvládl odmaturovat jungkook, tak já to přece musím zvládnout taky. vycházel hwarang a život byl chill.
-
F E B R U A R Y

M A R C H
-
v březnu jsem usoudila, že konečně přišel čas říct buh bye mýmu disfunkčnímu iphonu a koupit si novej telefon. xiaomi je levná but kvalitní značka, remember that my kids. taky se odehrála nezapomenutelná směna aka kód 20, bomba v baráku. stát tři hodiny venku v sukni s holýma nohama doopravdy nebyla exactly fun, ale hlavně, že jsme to dostali proplacený lol. ten den jsem poprvý viděla svoje auto. sice to bylo ještě předtím, než jsem je jakože oficiálně dostala a navíc byla tma, ale well, got me emotional anyway. hned den potom se odehrál první irl squad sraz. gurls nás vzaly na matějskou and shit was lit, no doubt jeden z nejlepších zážitků loňskýho roku. večer po srazu jsem, tentokrát už oficiálně, dostala klíčky, který mi sadly v ruce dlouho nezůstaly, protože auto šlo straight do servisu. zato se mi ale úspěšně povedlo padat do bap fandomu a to jsem netušila, že se těch fandomů ještě přes rok nastřádá víc.

..

..
na jbj jsme s bučis přišly až v prosinci díky mmas a z nás dvou se do nich zatím ponořila spíš ona, ale vzhledem k tomu, že na fantasy už jamuju víc než měsíc a nějak za týden budou mít další comeback, one could already tell, že brzo budu deep as fuck. ovšem potom tady máme ikon a zrovna bday je jedna z písniček, která mi pomohla do fandomu už v létě. exo je starej známej podnik, power z nějakýho důvodu hodně lidí hejtuje, což není můj případ, mně se ten comeback líbil.

v dubnu jsem definitivně skončila moji kariéru v mekáči a stres spojenej s první částí maturity a příjmaček na vejšky mohl vypuknout v plný síle. slohovka do češtiny, huh. celkem živě si vybavuju, jak jsem ten den ráno byla na nervy, protože jsem cejtila, že v hlavě nemám ani tu slámu, natož nějaký buňky, který by mohly vyplodit něco jako sloh. skvělej support od squad a lidí okolo mi dost pomohl tho. bučis oslavila narozeniny, já si konečně jela pro auto, což bylo taky vtipný. v dubnu už bývá celkem dost spring-like počasí, right? víte co, svítí sluníčko, bývá celkem teplo, etc. no, a já si pro to auto musela jet zrovna ten jeden jedinej den, kdy padal sníh. a sníh nenašel chill a padal taky na naše poslední zvonění. měly jsme na ten den s bučis velký plány. říkaly jsme, jak pojedem do města a vyberem hromadu peněz, ale nakonec jsme skončily u ní doma a mně se ji úspěšně povedlo stáhnout do kejhoulu, bwahah.
-
A P R I L

M A Y
-
začátek svaťáku a hlavně začátek ještě většího stresu z maturity, kterej v průběhu května jenom gradoval. jak jsem nakonec zjistila tho, nejhorší na maturitě bylo dokopat se během sváťáku jít si k tomu učení sednout a aspoň si ty otázky vypisovat. nejspíš jsem weird idek, ale na maturitu samotnou vzpomínám ráda. strašili nás s tím prakticky celejch osm let, který jsem na té škole byla a well, let me tell you, iT wAsNt eVeN ThAt HaRd *drops mic*. rozdávání maturitního vysvědčení bylo fancy a rozlučka legendární. s bučis jsme dostaly na starosti playlist, nad kterým jsme strávily celkem dost času a dalo by se říct, že nakonec měl i celkem úspěch, i když si nejsem jistá, jestli těm tanečním kreacím, který tam někteří předváděli, nepomohla spíš hladina alkoholu, než kvalita písniček. vidět učitele, kteří do vás osm let hustili pro reálnej život unnecessary shit, jak do sebe dokážou házet jednoho panáka za druhým a potom po vás chtějí, aby jste jim tykali, to byl obrázek, o kterej bych doopravdy nerada přišla.

..

..
bap si zalouží víc pozorsoti, říkám to pořád. už jenom ten fakt, že i s jejich shit entertainmentem dokážou vyprodukovat takovej jam, jako je hands up. now, the rose again, tentokrát jejich debut sorry, so much love. brzo budou v evropě a já se teď musím rozhodnout, jestli investovat do koncertu, nebo počkat, až budou mít víc tvorby. není to easy lol, pray for me. se seventeen jsem byla familiar už od mejch začátků v kejhoulu, ale až 2k17 byl rok, kdy jsem se je od sebe naučila všechny rozeznat a zahučela head first do fandomu. když vyšlo dont wanna cry i was literally raping the repeat button.

díky úspěšný maturitě byly moje prázdniny hella long, posilněný o konec května a o celej červen, kterej byl zaslouženě jedním z nejproflákanějších měsíců loňskýho roku. tak moc jsem prokrastinovala, že si vlastně ani nepamatuju, co jsem celou dobu dělala. it was really all about the chill. to stejný sadly neplatilo o celý mojí family, na naší zahradě probíhala intense rekonstrukce, do který jsem byla čas od času zapojená i já. just kidding, nakonec jsem byla ráda, že jsem mezi tím intense chillem aspoň občas mohla něco dělat. z nudy jsem si zkoušela stahovat různý aplikace, díky kterým mám teď svoje první korean friends. s některýma si píšu do teď, s některýma už ne, každopádně bylo refreshing poznat nový lidi, i když jenom přes síť. s bučis jsme objezdily všechny ohňostroje, který šly a na every single one máme jenom ty nejlepší vzpomínky. golden days indeed.
-
J U N E

J U L Y
-
straight to the good shit, another squad sraz, tentokrát celovíkendovej. plánovaly jsme ho dlouho a já doufala, že všechno výjde tak, jak má. and it really fucking did. byl to literally teprve druhej sraz but as cliche as it sounds, já stejně měla pocit, že ty děvčata znám celej život. vlastně nám ani nevadilo, že tak úplně nevyšlo počasí, protože jsme vycházely z baráku doopravdy jenom když jsme byly in need for sum wine or jídlo. každej den byl boží a já lepší devatenáctiny chtít nemohla. legendární pečený kuře, soju, víno, kpop. konečně jsme založily kanál, o kterým jsme taky mluvily dýl a prostě... awh. golden dayzzz. jinak se červenec nesl v podobným duchu jako červen, most of the time i was doing literally nothing, takže ke konci měsíce jsme s bučis pomalu začínaly řešit, že už je nejvyšší čas najít si novou brigádu, konstatní chill was getting a lil too much.

..

..
i když je pro mě bling bling highkey meme, lowkey se mi ta písnička doopravdy líbí a od tý doby, co jsem se ponořila do ikon to neopustilo můj playlist nejpřehrávanějších písniček lol #confession. *sighs* pentagon *sighs more*. lemme talk about this bunch o pussies. vím přesný datum, kdy jsem o nich slyšela poprvé. bylo to, když jsme jely do prahy na první squad sraz a sestra mi v autobuse pouštěla gorillu. pořád mi nejde do hlavy, jak je možný, že jsem je nezačala poslouchat dřív, možná protože jsem byla too deep v bts, however can you feel it, to byl celej můj prosinec. constant repeat. od března uteklo devět měsíců a až runaway, kino a jeho obočí mě dostalo do fandomu. no getting back now.

první srpnovej den pro mě byl zároveň první den na nové brigádě. minimální práce za dobrý peníze a skvělej kolektiv k tomu? v tý době jsem si říkala, že lepší to být nemůže. postupem času se sadly začalo ukazovat, že to přece jenom svoje chyby má, ale na druhou stranu, z mých dosavadních brigád je tahle stejně so far ta nejlepší. now, i když jsem tomu přestávala věřit, lístky na grand prix se nám na poslední chvilku přece jenom povedlo sehnat a až na moje vypálený hodinky a ponožky, který už jsou touhle dobou stejně dávno pryč, líp to dopadnout nemohlo. kreativita a motivace mi samozřejmě nechyběly, takže můj novej pokoj byl konečně ready na nastěhování. a že to byla sakra dlouhá cesta. strhávání koberce, škrabání starý barvy, malovaní a můj historicky první pavouk na dipleji. krev pot a slzy, který ovšem stály za to, i did it all. a finally jeden další legendární večer. ten den sice bučis ukradli telefon, ale nehty, víno, zmrzlina a hwarang jí přívedly na jiný myšlenky. ten telefon později policajti našli, happy endy musí být.
-
A U G U S T

S E P T E M B E R
-
pro mě historicky první září bes stresu ze školy. i když... jak se to vezme. tomu stresu jsem se stejně úplně nevyhla, protože jsem do poslední chvíle nevěděla, na jakou školu vlastně půjdu. naši vyžadovali, že nějaká to prostě bude. thats right, kdyby to bylo jenom na mě, nejspíš bych šla do práce, ale... prostě jsem nemohla lol. vypisování přihlášek all over again a později i nějaká ta tréma z příjmaček, you see, nebylo to nic exactly příjemnýho, ale na druhou stranu zase nic až tak intenzivního. oproti maturitě vlastně úplný nic. u příjmaček jsem dopadla úspěšně, vlastně líp, než jsme všichni čekali so yeah. jinak jsem čas vyplňovala chozením do práce, tím pádem jsem měla nějakej cash na věci, kterýma jsem tunila novej pokoj, that was the good part. bts vydali love yourself a já doteď nemůžu zapomenout ten stres, že jsem si nemohla vůbec nic pustit, dokud bučis nepřijela z přednášky. why? well because i promised and because this is real friendship my dudes.

.
.

..
když už seventeen něco vydají, z 99,9% to bývá jam, takže ani clap nebyla vyjímka but now, stejně jako o jinejch skupinách, i o bap jsem věděla už dlouho předtím, než jsem je začala víc stanovat. když vyšlo wake me up, ještě než jsem si ten klip vůbec pustila, stačilo mi vidět tady ten thumbnail a věděla jsem. celkově to byla jedna z mých nejoblíbenějších písniček minulýho roku, vydržela mi na playlistu od toho, co jsem ji slyšela poprvé, vlastně až do teď. a to stejný obviously platí i o not today. gosh, vždyť jsem o tom, jak nad těma pár minutama umírám, dokázala napsat celej článek. už je to skoro rok a já to mám ještě pořád na vyzvánění lol.

in all honesty, říjen byl celkem shit. před mým prvním školním dnem jsme se byly s bučis vykřičet na hokej, to bylo nice. nástup na novou školu po čtyřech měsících volna už zrovna nice nebyl a těch prvních pár týdnů jsem z toho měla celkem depky, protože ta škola nebyla ani trochu to, co jsem od ní čekala. luckily se to postupem času začalo zlepšovat. poznala jsem hodně novejch lidí, našla si nový kamarády (sounds like if im ten or something) a jinak jsem se konečně mohla podívat na last game, což pro mě byl velkej zážitek. však víte, že jsem na to čekala long enough lol. 2017 byl mimo jiný velkej taky pro moje vlasy. barvy jsem střídala jako chameleon, cílová páska pro mě byla šedá, se kterou ještě pořád nejsem úplně satisfied, ale jakž takž se mi jí povedlo docílit. chtělo to změnu, takže jsem po dlouhý době šla z dlouhých vlasů do krátkých a nakonec nemůžu zapomenout na výlet do primarku, kde bylo sice tak narváno lidma, že se pomalu nedalo dýchat, ale ty věci, který jsem si odsud odvezla stály za to.
-
O C T O B E R

N O V E M B E R
-
listopad nebyl perfektní, ale byl lepší. teda, než říjen rozhodně. stereotyp škola, práce, škola, práce byl intense as ever, a když o tom tak přemýšlím, nic zajímavýho se vlastně nestalo. teda, kromě toho, že jsem v sobě probudila zohana a celkem profesionálně obarvila bučis vlasy. like for real, i was hella proud of what i made. můj boi marc marquez udělal další titul, my s bučis se šly znova vykřičet na hokej, stavily se podívat na divadlo, který jsme minulej rok hráli my a tentokrát ho měla na starosti třída pod náma. bylo zvláštní být tam jako absolvent a ještě zvláštnější vidět učitele, kterým máte po rozlučce teda jakože tykat a který jste viděly pod vlivem, zase pěkně za střízliva. lol im not even sorry. a je to smutný, ale nic jinýho se v listopadu doopravdy nestalo.

ani nevím, co je na tom nejlepší. je to ta naprosto nádherná písnička, nebo ten naprosto nádhernej klip? who knows, i just love it.

a samozřejmě, že moje number one za 2017 je spring day. its beautiful and it will stay beautiful forever.

prosinec začal díky MAMAs a MMAs ve velkým stylu. když jste v kejhoulu a stanujete pomalu každýho drůhýho artistu, kterej se toho předávání účastní, automaticky je to velká událost i pro vás. my to s bučis pojaly ještě o něco víc fancy a daly si k tomu chrdonnay. jinak kvůli stresu ze zkoušek a tomu, co se stalo jonghyunovi (aint gonna talk about this ever again, it still makes me sad), jsem se do vánoční atmosféry snažila dostat doopravdy jenom marně. actually, nejvíc christmasy co jsem se cítila bylo, když jsme se na třetím squad srazu brodily sněhem z palladia směr václavák. yeah, i přes všechny nepovedený akce předtím, tahle proběhla a byla awesome a já o ní měla napsanej celej článek, kterej se mi ovšem povedlo smazat. po tomhle mě nálada na blogování opustila už úplně. vánoce samotný proběhly sice absolutně bez nálady a atmosféry, ale v pohodě a v klidu, takže aspoň něco. mezi svátkama jsem chodila do práce a o to zaslouženější potom byla oslava novýho roku, kterou jsem strávila s holkama z práce a přítelem od jedné z nich. might sounds weird but it was lit and i tried weed. it rhymed lol. btw i highly doubt that i will try it ever again.
-
D E C E M B E R

řeknu to znova, 2017 byl velkej rok. sedím ve svým pokoji, kterej jsem si prakticky zařizovala sama. mám odmaturováno a chybí mi jedna zkouška, abych se dostala do druhýho semestru. mám svoje auto a mám dobrej job. tyhle věci jsem minulej rok touhle dobou říct nemohla. its time to be proud.
 


Aktuální články

Reklama


✧*・


-