dior

lack of sleep

Středa v 21:33 | V✧*・

y'all můj mozek se nejspíš rozhodl, že prostě nebude fungovat. je to nejmíň čtyřicet minut, co se tady marně snažím něco vyplodit. deset minut píšu jednu větu, abych ji stejně hned smazala like what the fuck is this. things happened and i need to write my heart out but boy, i just cant? am i getting old? nah, its probably just my brain being dead.

so where should i start? last monday, i guess. "bude to krátkej týden" říkala jsem si. and it really was short but sadly, so were my hours of sleep. sice se to v mým případě zase tak často nestává, but guys, byla jsem ve škole. okay, byla jsem ve škole v pondělí, v úterý a dokonce i ve středu, ale tu jsem si trochu zkrátila. i mean, who needs ekonomie and psychologie anyway, right? i know i do, but my inner záškolák is too strong.

nostalgickej čtvrtek. k sedmnáctýmu listopadu se na naší bývalý škole hraje každej rok divadlo. minulej rok jsme to byli my, letos o rok mladší dementi. and i obviously had to be there, ready to laugh at their pain. bývalí spolužáci, učitelé a věta "ty seš blondýna", která ten den zazněla až v nezdravým množství. but it was nice and im realising just now that i actually miss it. ne ty lidi, ne tu školu, ale ten fakt, že jsem nemusela každej fucking den vstávat ve čtyři ráno, bye.

v pátek jsme si v naší obvyklý sestavě šly vykřičet frustraci na hokej, nebo takhle, já nekřičela, ale bučis jo. it was real, she went like "dej mu, dEJ MU!!" i was shook. sobota byla basic a nedělní třináctka na kavárně pro mě byla nejspíš málo, tak jsem si rovnou stříhla all-nighter. fellow obyvatelé kejhoulu budou vědět, co se dělo. nechtěla jsem se na ty zamrdaný (excuse me but it explains my emotions perfectly) amas dívat, ale.. jsou to bts and even tho i wanted to ignore, i couldnt bc they my sons. nebudu se k tomu vracet a nebudu se vracet ani k tomuhle pondělí. byla jsem unavená, protivná, podělalo se mi doslova všechno, co mohlo, a možná to byly blbosti, ale když se sejde jedna k druhý... shit is down.

noona, son. i miss you, guys.

zítra píšu z IT, v pátek ze statistiky, na pondělí mám mít hotovou seminárku do práva, se kterou jsem just btw ještě ani nezačala, prezentace jak do informatiky, tak do psychologie, jedinej den bez práce mám v sobotu a to má mamka narozky, takže bude plnej barák lidí a co jsem udělala dneska? ležela jsem dvě hodiny v posteli a přemýšlela, jestli introverti nosí barevný ponožky, how productive.

to brighten shit up a little bit, mám pro mamku vymyšlenej perfektní dárek a v pátek ho jedu koupit. it will be good. but still, pray for me.

*sees rose gold* tAKE MY MONEY | primark

29. října 2017 v 10:13 | V✧*・
ahh my dude, what a week it was. byla jsem pevně rozhodnutá, že když už budou prázdniny, aspoň na ty tři dny školy ze mě bude pylnej student a ani na jednu hodinu to nezatáhnu. but bts were like nah, v úterý vydali tak dobrej crack materiál, že jsem se rozhodla celou středu zůstat v posteli a věnovat se kreativitě. no regrets.

stop abusing me, thx

v pátek jsem si odseděla svůj pravidelnej session u zubařky.

s mým životním stylem už začíná být celkem divný, že mě ještě ani jednou nevrtala but well, im okay with that. taky jsem zjistila, že mi ke štěstí bohatě stačí vidět svoje dítě oblečený jako sněhurku. they did that. o sobotě aka tripu do vídně jsem se zmiňovala už v minulým článku, v autě lítaly legendární hlášky a v primarku moje peníze. ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem na tomhle blogu zveřejnila něco jako haul, but well, i bought a shit ton of aesthetically pleasing stuff, so here we go.

shit was lit. #čudlibák.

25. července 2017 v 17:00 | V✧*・
we had some good time, didn't we?


indeed. deep ass conversations, lit as fuck car rides, a lot of korean shit. okay, to be fair, naše konverzace nebyly ani tak deep jako meme, moje řidičský schopnosti nejsou zrovna lit, ale co je for sure, posledních pár dní bylo dank. je to chvilka, co jsme se ségrou zamávaly druhý půlce naší squad a u mě se to sadly neobešlo bez nějakýho toho ugly cryingu, typical. znáte takový ty klišé kecy, "neuvěřitelný, jak rychle to uteklo" a tak. who am i kidding, stejně mě to vždycky překvapí. nebudu tady popisovat, jak vypadal every single day našich dank holidays, protože ve finále byly všechny stejný - kpop, food, memes, wine, more kpop. in my and noona's case ještě cigarettes. dont get me wrong, měly jsme naplánovanej výlet, ale nakonec jsme 99,9% času stejně strávily u televize. ne, protože by jsme byly lazy pigs (who am i kidding, we highkey are), ale protože that is simply how we do. thats our style. jeden extrémně real korean movie, druhá řada bon voyage (shit brought tons of gay moments, my taekook stan was on fire, bon voyage be going strong and it's still not over god-), moc dobře naložený kuře, první panák soju v životě, čtyři real-life walking memes, masters of da whisper challenge a pro mě ten nejlepší birthday ever. boi, they even fucking bought me gifts, im still emotional-

it was indeed a happy birthday and as i said, uteklo to rychleji, než bylo needed. bogoshipda fam. however, golden days aint over, they only just began. let me stop with my nostalgic shit now.


čekají na mě scary adult things, such as vyplňování pointless papírů (maybe not exactly pointless but well), novej job.. na druhou stranu taky cool stuff jako grand prix (f i n a l l y). as always, i'll keep you updated.

b i t t e r s w e e t •

28. dubna 2017 v 20:43 | V✧*・
poslední zvonění bylo lit.
ráno jsem vstávala snad ve čtyři, abych si mohla v klidu nachystat věci, namalovat se, you know the drill. můj look jsem pojmenovala dva týdny jsem nespala. původní plán byl, že s bučis půjdem za banány, ale když jsme dojely do půjčovny, zjistily jsme, že jsme na ty kostýmy moc short. plán b jsme neměly, ale hned v momentu, kdy bučis nahodila ten sexy pruhovanej čepec, nám bylo jasný, co vybereme. chtěla jsem mít "co největší vlasy", takže jsem si večer předtím na hlavě udělala tisíc copánků. ráno jsem je rozpletla a rozčesala a ten objem, woah. exactly what i was going for. make-up se mi taky celkem povedl, kruhy pod očima jsem nakonec ani moc uměle dodělávat nemusela, lol.


počasí bylo jeden velkej what the fuck. když jsem ráno šla k autu, legit sněžilo. trochu mě to vyděsilo, protože ta představa, že budu celý dopoledne stát v takovým počasí někde venku.. navíc prakticky v pyžamu, i mean.. naštěstí někdy okolo šesté sněžit přestalo a celej zbytek dne bylo už jenom chladno. ve škole jsem jedné spolužačce udělala obočí, dalším dvoum celej obličej. trénuju, víte co. když dojela bučis, nahodily jsme kostýmy a šlo se vybírat. měly jsme snad nejlepší místo, nasbíraly toho vážně hodně, celou dobu si k tomu pouštěly kpop. až na to, že jsem po první hodině skoro necítila prsty, to bylo awesome. nějak mezi osmou a devátou jsme to vzdaly a šly se zahřát zpátky do školy, a tak o další hodinu později chtěly jet do města. u čekání na bus jsme si to tak trochu rozmyslely a nakonec skončily u bučis doma. sjela jsem s ní všechny run bts a líp strávenej den jsem si nemohla přát. snažím se napsat tenhle článek, jsem celá od třpytek (jedna lejdy od nás byla za jednorožce, těm třpytkám se prostě vyhnout nedalo) a nějak mi nic nedochází. těžko se tomu věří a jasně, pořád musím odmaturovat, ale.. it really is almost over. osm let zpátky jsem psala příjmačky na školu, ve které jsem dneska byla teoreticky naposledy. a zítra píšu příjmačky na vejšku, na kterou vlastně ani nechci jít. hešteg budoucnost. a teď sakra půjdu vypnout ten depresivní playlist, kterej už poslouchám asi dvě hodiny a nostalgický kecy si nechám až na konec května, tak.

basic and white asf, sorry

20. března 2017 v 9:49 | V✧*・
yeah, předem se omlouvám za ten nejvíc white článek, ze kterýho mám už teď cringe, ale říkala jsem si, že by mohlo být celkem sensational napsat něco, co by se tolik netočilo okolo koreje a nic jinýho mě nenapadlo. also sorry fam. jestli jsou některý z těch věcí třeba testovaný na zvířatech (což samozřejmě nepodporuju), nebo nejsou superveganský, omlouvám se, ale můj budget není zrovna high, takže si moc nemůžu vybírat, eh. a finally, můj "look" or how to call it je úplně basic a easy, protože a) low budget, b) no time and too lazy a konečně c) imma talentless and jamless shit, souu yeh. enjoy.


OIL-FREE MOISTURISER | NEUTROGENA
neutrogena byla vždycky moje bae. ani jeden produkt, kterej jsem od nich kdy vyzkoušela, mě nikdy nezklamal, takže no surprise, i tenhle krém je boží. můj obličej je jako továrna na olej a všichni víme, jakej efekt může mít pudr, když si ho dáte moc, ugh. hrozně dlouho jsem se tenhle struggle snažila vyřešit a od té doby, co tohle používám, už ten pudr vlastně ani nepotřebuju (omg, zním úplně jak z reklamy, že? #notsponsored). všechno záleží na tom, v jaký náladě se vzbudím a co mě ten den čeká. někdy ten krém nepoužiju vůbec, někdy ho použiju jako primer, ale teď (hlavně když jdu do práce a vím, že se mi tam osm hodin straight bude mastit obličej) jsem se naučila ho míchat dohromady s základem. zaprvé, hrozně vám to ten samotnej make-up šetří, zadruhé, když se potom večer odmalujete, cítíte to i na pokožce. it's all soft, you know. sice ten make-up potom trochu ztratí na krytí, ale to se dá vždycky dolatit korektorem, right?



ALL DAY LONG FOUNDATION | 737 classic ivory | NYC
moje první zkušenost s touhle značkou aka jednou jsem šla nakupovat do rossmana a ne do dmka, lol. co se krytí týče, žádnej zázrak, ale když si vezmu tu cenu, tak je to vlastně zlatý. navíc ten přebal je celkem cute, aesthetically pleasing a vypadá dobře v mojí kosmetický tašce, lol. jediný, co tomu vyčtu, je to, že i když je to ten nejsvětlejší dostupnej odstín (co vám mám vykládat, jsem pale asf), po nanesení to jde během chvilky víc do oranžova než needed. ale za tu cenu pořád dobrý. to vedle je moje super-old a super-dirty make-up sponge, kterou jsem si koupila v hmku. bylo to někdy v době, když jsem začala rozjíždět tenhle blog, lol. about time koupit si novou. tady zase záleží na mojí náladě. když se cítím na houbičku, vezmu houbičku. když na štětec, vezmu štětec, víte co.





WATERPROOF BRONZING POWDER | 021 sun lights | RIMMEL
lol myslím, že na tom bronzeru jde vidět, co je oblíbená část mojí rutiny. kdysi jsem se konturování a takovejch těch věcí okolo toho hrozně bála, ale potom jsem se začala dívat na mypaleskin a ta s tím tak válela, že jsem se rozhodla, že to taky začnu dělat. konturovací stuff jsem vám nevyfotila, protože mi všechno došlo a můj low budget mi teď nedovolí koupit si nový věci (actually crying) a asi bych měla vyměnit i ten bronzer, lol, i mean look-. můj první attempt byl slušnej fail, ale postupem času jsem to celkem dostala do ruky, a když mám zrovna good skin day, nebo nejsem z ničeho nervózní, tak se mi ten sculpt i celkem povede. #proud

BROW THIS WAY | 003 dark brown | RIMMEL
první věc, na kterou se vždycky dívám, není ani ass, ani ruce, ani podobný mainstream věci, je to obočí. všechny lidi soudím podle obočí, dokonce borce si vybírám podle obočí (gosh, viděli jste teehjonovo obočí, tho? fucking goals), protože obočí je fucking important. and i just had to be born without an eyebrow game, you know? just why is life like that? story mýho obočí je celkem dlouhá, teď jsem ve fázy, kdy jsem konečně našla produkt, kterej mi celkem vyhovuje a jde mi s ním aspoň přibližně vytvořit to, co chci. pokud teda zrovna nejsem nervózní *coughs* *sweats*. to, jestli bude dobrej nebo špatnej den - všechno záleží na tom, jak se mi ten den ráno povede udělat obočí. no kidding, fakt to funguje. no a k těm produktům, vyzkoušela jsem jich mraky, guys. believe me. ale tahle obyčejná levná paletka od rimmelu u mě vážně zatím vede a pořád se k ní vracím. tu od l'orealu používám jenom kvůli tomu, že je tam zrcátko lol, jinak je mi k ničemu.

LIQUID EYELINER | 01 matt black | RL DE YOUNG & CAT'S EYES LINER | 001 miaowww (uhm ok) black | MISS SPORTY
přesně tak, jak mi teď good and bad days určuje obočí, tak jsem to dřív měla s linkama. winged eyeliner fanatic už jsem hodně dlouho a vím, že to v té ruce mám a ty linky se mi občas povedou udělat vážně pěkný (nejčastěji, když jsem celej den doma a maluju se jen tak z nudy obvsly). ale again, když jsem nervózní, všechny zkušenosti jdou stranou, protože s roztřepanou rukou to prostě nejde. oba produkty, který tady vidíte, jsem si koupila ještě před stužkovákem, když jsem byla fakt short on money, ale nový linky jsem potřebovala a zrovna tyhle byly ve slevě. na fixovkách jsem začínala a jsem s nima už celkem confident. mají jedno velký mínus tho, hrozně se rozmazávají. oproti tomu, když si ráno dám liquid eyeliner, můžu si být jistá, že ta linka bude vypadat večer přesně tak, jak vypadala, když jsem si ji namalovala. s tekutou linkou ještě nejsem tak skilled jako s tím fixem, ale na tom zapracuju.




DOLL EYE MASCARA | NYX & LASHES TO IMPRESS | 03 half lashes | ESSENCE
řasenka vždycky byla, je a bude important. vyzkoušela jsem jich ještě víc, než těch věcí na obočí a jediná, která se hodně blížila k dokonalosti, byla BTS (what. the. fuck. bangtan seriously can you fuck off? im really trying to ignore kpop here) od too faced, ale tam je zase celkem shit ta cena, eheh. za kvalitu se holt platí no. tahle řasenka od nyxu je gold, tho. řasy to zhustí a prodlouží, na očích vydrží a nedrolí se, aesthetics + super cena. ten out of ten. a finally, umělý řasy jsou teď můj novej best friend. konečně vím, jak to nasadit a nevypíchnout si přitom oko (škoda, že jsem se tohle nenaučila před stužkovákem, protože to byl takovej fail, že jsem to chtěla s false lashes navždycky vzdát. never say never, they say. they actually right this time).

všimli jste si mojí přezdívky, tho? dats right my friends, buttercup is dead. i was cringing about that nickname for a while now, it was about time to end my suffering. V je actually začáteční písmeno mýho jména (no shit omg), říká mi tak moje fam a já už si na to zvykla & ten fakt, že je to stage name jednoho z mých biasů, i mean.. you must saw that coming, rite. vím, není to zrovna originální a měnit si každej rok přezdívku není zrovna cool, ale už nechci být blatouch ani máslovej hrníček, nic takovýho fam. každej člověk se postupem času mění a máslo byl prostě někdo jinej. nerada se plácám v minulosti, you know that. so from now on, it's just V. nice to meet ya ♥ a čekujte můj layout plz. im so happy and proud, you have no idea. chtěla jsem, aby to tady takhle vypadalo už hrozně dlouho, ale nikdy jsem netušila, jak to udělat, now thanks to my noona a dream came true. once again fam, thank you so fucking much for teaching me. ♥♥

jako maturanti máme nárok vzít si jednou za pololetí "osobní důvody", já se rozhodla vybrat si to dneska a prodloužit si trochu jarní prázdniny, který jsem totiž z větší části strávila v práci, takže no wonder im like about to die now. celkem funny fakt je, že naši ani neví, že jsem tu školu dneska zazdila, takže každou minutu čekám nasupěnej hovor od maminy + bráchovi dlužím tři tácy, který obviously nemám + moje tiskárna je oficiálně dead. what a combo, what a time to be alive. jsou golden days tho, všechno dobře dopadne *sweats nervously*. ještě k těm jarákům, vím že jsem říkala, že sem nebudu tahat kpop, ale už víc než týden se intenzivně propadám do b.a.p fandomu a rozhodně jsem o dost deeper, než jsem plánovala, lol *sweats* ještě monsta x mají zítra comeback *smiles through pain* help me.

until I can see you, until I can meet you.

12. března 2017 v 9:21 | V✧*・
#update 18.3, 23:40: biggest fucking shout-out to my beloved noona. thank you so much for teaching me shit about graphics. im literally so grateful, cant explain.

first things first, můj precious little cinnamon roll má dneska narozeniny a já tenhle článek chtěla vydat už včera, ale kvůli tomuhle jsem čekala na dnešek, thats how much i love and appreciate my son. so once again, happy birthday my love, ilysm ♥
now, a lot of shiz happened and i need to share everything with you. yeah, better get ready.
posledních pár dní bylo.. fuck, just awesome. #notsarcasm
minule jsem vám psala o té chudokrevnosti. brali mi sedm zkumavek krve (jop, sedm plz), testy naštěstí vyšly dobře a všechno mám úplně v normě. kromě vysokýho tlaku lol, se kterým nevím moc co dělat. however, za tu dobu, kterou jsem nechodila do školy, jsem stihla sjet celou the legend of the blue sea. no regrets. kvalitně strávenej čas.
v úterý mi přišel novej telefon (ne že bych svůj starej beloved ajfon omylem hodila do umyvadla, to se vůůůbec nestalo). hello android, my old friend. přece jenom jsem byla skoro dva roky otrok iosu, takže mi chvilku trvalo si na ten android znova zvyknout, ale můžu vám říct, že svůj xiaomi (lol nejvíc sweg značka) zbožňuju, byla to láska na první pohled a nevyměnila bych ho, tak. ve středu jsem šla poprvé do školy a bylo to víc na chill, než jsem čekala. to stejný čtvrtek.
gosh, čtvrtek byl cool. pamatuju si, jak jsem ten den ráno vstávala a byla si jistá, že umřu (čekal mě test z matiky a zkoušení z filosofie, i mean-). ta matika.. mohlo to být horší. rozhodně jsem to čekala horší. u filosofie jsem měla tentokrát konečně štěstí a dostala otázku, kterou jsem chtěla. a za jedna, plz. obviously jsme to s bučis jely oslavit do starbucks, jak jinak. naše cesty autem jsou teď moje favorite thing. jak by taky mohly nebýt, když z rádia řve kpop (zkazila jsem si ji dobře, jsem na to pyšná). dělaly jsme velkej nákup v albertu a připadaly si u toho strašně dospěle.

#mám intenzivní pocit, že už se mi nikdy nepovede napsat článek, kde bych se ani jednou větou nezmínila o kpopu, nebo o něčem korea-related obecně. however-
.lemme tell you fam, this song is the shit. od B.A.P. jsem doteď znala jenom skydive a nikdy je nějak víc neřešila, tohle jsem si pustila úplně náhodou a thanks god i did.

říkala jsem si, že pátek bude oproti těm ostatním dnům celkem basic. lol, how wrong i was.
ráno jsem šla do školy, což mě nijak moc netankovalo, protože v pátky míváme nejvíc na chill rozvrh a chodíme vlastně jenom na čtyři hodiny. z toho první dvě jsme měli suplovanou informatiku. ne že bych byla celou dobu na tumblru a poslouchala u toho kpop. protože jo, přesně tak to bylo, lol. potom angličtina, kde jsme psali test a já málem něco rozbila, protože mi o jeden fucking půlbod utekla jednička. (just btw, toho půl bodu jsem v tom testu potom našla, ale ta paní učitelka mi ho odmítla uznat. takovej rage jsem ještě neměla. normálně se mi zamotala hlava z toho, jak moc jsem byla nasraná). a nakonec četšina, kde si vždycky akorát vybíjím mobil a tentokrát to obviously nebylo jiný.
a teď se konečně dostávám k té nejvíc funny části dne, protože ladies and gentlemen, já zažila poprvé v životě evakuaci.

po škole jsme jely s bučis do práce. však víte, pracuju v mccafe, který je jedna z několika restaurací v takovým celkem huge nákupním centru, který tady v brně máme. měly jsme s bučis na třetí a já si stihla akorát udělat kafe a obsloužit dva zákazníky, nemohlo být víc než půl čtvrté, když se celým nákupákem začalo ozívat "kód 20, spořádaně opusťte budovu".
nejdřív jsem si říkala, že to bude jenom nějakej planej poplach a hned to zase odvolají. but no. všichni zákazníci se začali zvedat a snažili se co nejrychleji dostat ven. gosh, jak byli všichni zmatení, to bylo tak funny. pro nás si přiběhla manažerka, že si máme vzít bundy a taky odcházíme. celá mekáč squad byla vysmátá, protože proč pracovat, když se můžete evakuovat, lol. říkala jsem si, že to bude záležitost tak na deset minut. but no, i was wrong again. po hodině přešlapování před nákupákem jsem začala intenzivně cítit, že na sobě mám sukni a baleríny. bez silonek, plz.

po další hodině jsme to vzdali a šli se schovat do venkovního kfc. jenom podotýkám, že jsme všichni měli uniformy a asi si dokážete představit, jak moc vtipně to vypadalo.
byla zablokovaná doprava, lidi se nemohli dostat ani dovnitř, ani ven. hasiči, sanitky a omg, nikdy jsem neviděla tolik policajtů na jednom místě. a co vlastně znamenal kód 20? bomba in da house. někdo to nahlásil a asi vám ani nemusím říkat, že to nakonec ten planej poplach vážně byl a po třech hodinách, až všechny zásahový jednotky zase poodjížděli, jsme se vrátili na svoje místa a makali, jako kdyby se vůbec nic nestalo.
domů jsem dojela o půlnoci a šla pronto spát, protože jsem věděla, že sobota bude hard.

i went to prague. i met my fam. we did it all.


ráno jsem vstávala v šest, protože po té páteční evakuaci jsem byla tak rekt, že ani vlasy jsem si nešla umýt. říkala jsem si, že easy, budu mít hromadu času, v klidu se namaluju, obleču, pohodička. and life was like nope. byla jsem nervózní jako prase, třepala se mi ruka, totálně jsem si dojebala obočí- *hlubokej výdech* prostě katastrofa. a proč jsem byla tak nervózní? coz moje fellow k-trash unity měla první oficiální sraz.

cesta busem z brna do prahy trvala čtyři hodiny, celou dobu jsme se ségrou na youtube sjížděly kpop, jak jinak. zase mi ukázala hromadu novejch skupin a hell, bude těžký nespadnout do dalších fandomů.

asi deset minut před výstupem mě začalo strašně bolet břicho, protože konečně bylo tak damn blízko to, na co jsem se hodně dlouho těšila. a teď, než budu pokračovat v mojí storytime, let me just appreciate my squad members.

@scars | boi, i expected u to be cool but not this much. fucking love your style. byla jsi nejlepší průvodce, bez tebe by jsme byly totálně v hajzlu, lol. a nejlepší smoking buddy, to nemůžu zapomenout. cant wait to see you again m8 ♥
@evilspirit | she is not evil at all, she is actually the cutest person i know ♥ ani nevím, kde mám začít. po skoro pěti měsících na chatu, konečně jsem tě mohla potkat, synu. and im so fucking glad because i love you so so so much, once again, happy birthday ♥

je hrozná škoda, že jsme se nemohli sejít úplně v plným počtu, ale to určitě výjde příště. ♥

podle fotek, nebo jestli mě máte na instagramu, jste možná poznali, že jsme byly na matějské, kam já se chtěla vždycky podívat. už jenom při pohledu na nějaký atrakce se mi dělalo mírně nevolno tho a hned ta první, na kterou jsme vlezly, a která měla být jakože "na rozjezd"... možná už jsem prostě old, ale ještě než to stihli pustit, začala jsem přehodnocovat svoje životní rozhodnutí a byla scared asf. however, i'm glad i experienced break dance with my son. ♥ hned potom se naše squad tak nějak rozdělila na young and fearless a old and scared shitless. i didnt mind being in the second group tho. vždycky, když byl zbytek na něčem šíleným, jsme si se scars zapálily a dobře se bavily tím pohledem na ně. jeden z nejlepších zážitků byla horská dráha. buttercup enjoyed that a lot. a ještě jsem si stihla splnit sen, vždycky jsem chtěla jít na takovej ten obrovskej kolotoč, kterej vás vyveze nahoru a je z něj krásnej výhled. se scars jsme si říkaly, jak tam nahoře budem plánovat zájezd do koreje a pustíme si nějakej kpop, ale jediný, co jsme nakonec stihly bylo jenom "kurva, tady je zima".

říká se, že čas rychle letí, když se člověk dobře baví a mně ty čtyři hodiny mi připadaly spíš jako dvacet minut.

not gonna lie, i shed a few tears when we were leaving yesterday, thats how nostalgic i am.
*spring day playing in background* already miss my girls but we'll meet again. soon.


golden days pro mě ještě nekončí, tho. zítra mi začínají jarní prázdniny, monsta x a got7 chystají comeback a každým dnem by na mě před barákem mělo čekat moje auto. you have no idea how excited i am. březen... so far, so good. lets keep going like this, please.

who can say where the road goes

20. ledna 2017 v 14:59 | buttercup
v posledních dnech se toho stalo tolik, že teď prostě ležím na posteli, jsem totálně emotionally drained a poslouchám pořád dokola spine breaker, protože nemám páru, jak jsem tu písničku doteď neměla v playlistu. okay, možná se toho nestalo vyloženě "tolik", vlastně jenom jedna velká událost. pátek 13. ledna 2017 (aka stužkovák. chtěli jste, abych o tom napsala článek a já to udělala, duh. je to celkem do detailů, takže kdo není vyloženě interested, klidně to přeskočte až někam na konec, meh)


dva týdny dopředu jsme začínali trénovat půlnoční překvapení, který zmiňuju, protože jsme ho měly na starot já s bučis. sepsaly jsme desítky takovejch těch nechvalně známejch písniček (gangnam style, what does the fox say, barbie girl a mohla bych pokračovat dlouho), já byla na jeden den dj buttercup a dala dohromady mix, kterej měl ve finále něco přes osm minut. s bučis jsme na to potom vymyslely choreografii a začaly to učit zbytek třídy. uf, řeknu vám, že ukočírovat třicet osmnáctiletejch smradů může být celkem záhul, ale nakonec to všechny celkem bavilo (nejoblíbenější část byla we're all in this together z hsm, kdo by to čekal plz). tohle období před plesem bylo hrozně fajn, protože nás učitelé nechávali skoro v každé hodině nacvičovat. heh, those were the dayz man.

ještě než se dostanu k tomu pátku, musím zmínit čtvrtek, protože to byl naprosto skvělej den. po škole jsme si udělaly s bučis takovou malou dámskou jízdu a zašly na nehty (učůrávám z nich, fam. jakože fakt vypadají přesně tak, jak jsem chtěla, bude mi hrozně líto, až je budu muset sundat), do starbucks a potom s dvěma dalšíma spolužačkama do salónu vyzvednout jejich šaty. tam se to protáhlo z půlhodinky, která byla původně v plánu, na dvě hodiny, protože jsme tam narazily na nějakou soon-to-be nevěstu, která si vybírala šaty. ale nestěžuju si, protože kdo se na to rád nepodívá, right? bylo mi té holky docela líto tho, protože vždycky když vyšla z kabinky s novýma šatama, celá naše squad to pozorovala s vykulenýma očima a otevřenou pusou. dospěla jsem k názoru, že se chci vdávat. jenom nechci toho chlapa /pokud to nebude taehyung, nebo nějakej jinej cute asian chlapec/, ale jenom ty šaty. potom se to tam konečně nějak dořešilo, šaty nám zabalili a my šly k autu. když měříte 158cm, vláčíté vak s mega těžkýma šatama a auto máte kilometr daleko, jako řeknu vám, to může být celkem fajn zážitek. taky že byl, ještě s tím rozšlapaným sněhem všude na zemi, moje boty už ani nejsou hnědý, lol. ty šaty obsadily ze dvou třetin zadní sedadla, takže jsme se tam s bučis celkem mačkaly, mezitím co ty svině vepředu měly pohodlíčko, ale aspoň nám nebyla zima, heh. po půl hodince cesty, kdy nám s bučis totálně jebalo a kámoška, která řídila, z nás byla totálně na nervy, jsme dorazily za zbytkem třídy do sálu. původně jsme jim měly pomáhat s chystáním, ale vzhledem k tomu, že se to s těma šatama tak protáhlo, když jsme přijely, všechno bylo hotový, takže jsme si akorát jednou vyzkoušeli to půlnočko a šlo se domů. lol, takhle se to dělá.

v pátek se mi fakt brutálně nechtělo do školy, ale naštěstí jsem měla až na devátou. nakonec to dopadlo tak, že celou druhou, třetí a čtvrtou hodinu jsem dělala bučis make-up (chtěla, abych jí udělala winged eyeliner, že. hej nedokážete si představit, jak jsem se u toho zapotila, tho. umím to udělat na sobě, ale na ní jsem s tím měla celkem struggle. nakonec se to povedlo a dokonce jsem jí zvládla nalepit i umělý řasy, takže jsem na svůj výtvor byla hafo proud). do páté hodiny nám ani nepřišla učitelka, takže jsme naposledy zkusili půlnočko a potom se sbalili a šli domů.

koupila jsem si dvoje nový linky, umělý řasy.. začala jsem se chystat celkem brzo, ale když už jsem s tím make-upem byla skoro hotová, koukala jsem tak na sebe do zrcadla a řekla si "nah, tohle prostě nejde", takže jsem všechno zase pěkně odmalovala a začala znova. it was in that moment buttercup knew she fucked up. protože jsem toho času neměla tak moc, jak jsem si původně myslela, takže jsem musela spěchat. linky se mi povdely, obočí celkem taky tho. ale potom přišel ten moment. ten moment, když jsem si začala lepit ty svoje umělý řasy and let me say, that was such a fail. měla jsem totálně roztřepaný ruce, strávila jsem tím snad hodinu a stejně se mi to nepovedlo tak, jak jsem chtěla. nejspíš jsem ten den už veškerej svůj talent vyčerpala na bučis, damn.

když jsem dojela do sálu, většina lidí už tam byla. dochystávaly se poslední drobnosti a potom jsme se všichni hromadně fotili. okolo sedmé začaly vstupníma dveřma proudit davy lidí. a tím davy myslím jakože what the actual fuck, až si půjdu pro stužku a rozbiju se před těmahle všema lidma, tak se rovnou asi zabiju - taková účast tam byla. navíc jsem asi po deseti minutách chození zjistila, že se mi moje dokonalý nový boty vyzouvají, takže well, dokážete si představit ten stres? než jsme nastupovali do všech jsem hustila "panebože, mně se vyzouvají boty, co mám dělat?! já umřu, já tam nedojdu, já se tam rozbiju, pomoc". obviously už se s mýma botama nedalo nic dělat, nahodili jsme škrabošky a šlo se.

do poslední chvilky jsem nevěděla, jakou písničku nám budou na ten nástup pouštět, takže když začalo hrát who can say where the road goes aka ultimátní meme song, na kterej narazíte v každým druhým nejenom bts cracku, hodně jsem musela ten výbuch smíchu držet v sobě. nástup jsem zvládla bez pádu, proslov pana ředitele taky. thanks god.


po proslovech přišel ten moment, kterýho se všichni maturanti děsili - stužkování. aka dojít ke špalku se sekerkou (je to takovej inside joke naší třídy, kdybych to měla vysvětlovat, tak bude tenhle už-tak-dost-dlouhej článek ještě delší, takže to radši necháme na jindy), kleknout si na polštářek, dotknout se toho špalku, potom si stopnout, nechat si od třídní připnout stužku a od zástupkyně třídní nasadit šerpu. pár dní před stužkovákem jsme se rozhodli, že si každej nechá bouchnout konfetu, když vyvolají jeho jméno. a já se svým příjmením, being skoro na konci abecedy.. well, řekněme, že už tam byla celkem slušná cestička z konfet + když všichni okolo mě stresovali, jak to na těch konfetách klouže a ještě ty moje boty k tomu, well.. byla jsem fakt ve stresu a vyloženě jsem se viděla na zemi. ale!! přežila jsem!!1!1 bojím se, až uvidím fotky od těch profesionálních fotografů tho, protože jsem sice nespadla, ani se mi po cestě nevyzula bota, ale můj příchod ke špalku vážně nebyl zrovna fabulous. "ty jsi tam tak hezky přicupitala" - mamka, 2017.

když byli všichni ostužkovaní, zazpívali jsme si gaudeamus (acapella verze, plz), potom byl tanec s učiteli a nakonec s rodiči. bylo to snad poprvé, co jsem někde tancovala se svým taťkou.

v průběhu večera se začala prodávat tombola a to zmiňuju, protože by jste neuhodli, co byla naše hlavní cena. dekorační kámen. plz. prostě kus šutru. ano. my. já vím.

byl jeden moment, kdy jsem vytáhla tancovat moji babičku a z jedné strany tancovala moje mamka s jejím manželem a z druhé taťka s jeho přítelkyní. the perks of having divorced parents. navíc původní plán byl, že koupím místenky jenom pro mamku, taťka se podívá na stužkování a potom odjede, ale nakonec si koupil místenky taky. byla jsem hrozně ráda, že tam zůstali, ale když jsem zjistila, že je nějakou divnou náhodou posadili ke stolu č. 12 a pro mamku jsem měla místenky u stolu č. 11... jako celkem jsem se vyděsila, ale naštěstí to proběhlo bez jakýhokoliv dramatu.

čas utíkal strašně rychle, protože jsem pořád někde lítala. měla jsem tam hromadu známejch, který jsem neviděla sto let + když k tomu přičtu celou mojí family, s každým jsem pokecala tak deset minut, stihla dát taneček s bučis, se sestrou a s dalšíma pár lidma, donést bráchovi a jeho přítelkyni chlebíčky, který měli být původně jenom pro maturanty, ale já jsem hodná sestra, víte co, někdy mezi tím vším se přezout z těch krásnejch ale extrémně nepohodlnejch bot do mých milovanách conversek (jop, v tý chvíli už mi byly looks totálně u prdele, hlavně že mě přestaly bolet nohy) a najednou byla půlnoc aka čas na naše vystoupení.

jak se nám to povedlo můžete posoudit sami, heh. já osobně jsem celej týden strávila tím, že jsem si tohle video pouštěla pořád dokola. sice se nám nepovedlo všechno úplně bez chyby, ale že jsme si to všichni sakra užili. (tohle je jedna z mála příležitostí, kdy můžete vidět celej můj obličej, lol. tak schválně kdo mě pozná).

music by buttercup
choreography by buttecup & bučis
starring: oktáva

buďte na mě pyšní, tho. dělo se toho tolik, že jsem ani neměla čas pít. trochu jsem se napila malibu, měla jednoho panáka rumu, vykouřila pár cigaret na nervy, ale jinak jsem byla celej večer ready. asi půl hodinky po půlnočku jsem jela domů, protože naši začínali být rekt a já bych se jinak neměla jak dostat. v autě na mě padla ta skutečnost, že ples, na kterej jsme čekali osm let, je minulost a legit jsem se rozbrečela. ugly crying as fuck.

v sobotu ráno jsem se vzbudila se šílenou depkou (protože teď už nás čeká fakt jenom ta maturita) a ještě jsem se dorazila tím, že jsem se dodívala na weightlifting fairy. už jsem si dávno vypsala srdíčko na lawlietovy, nebojte.

a dneska už je to sakra týden. nechápu... byl to skvělej večer, no regrets. ♥

2k16

31. prosince 2016 v 23:59 | bcup
dats right my children, its that time of the year again. nejdřív jsem měla v plánu napsat povánoční článek. však víte, takový to "what i got for christmas", "ani letos jsem nespolkla žádnou kost, takže žiju", něco na ten způsob. however, než jsem se k tomu dostala, byl už čas začít psát spíš tohle (lowkey jsem to měla v rozepsaných už tak od července, protože jsem z minulýho roku věděla, že napsat tenhle článek bude chvilku trvat, ale stejně jsem na to od toho července nešáhla, heh). něco málo je na lawlietovi tho. každopádně teď jsem tady a jsem ready úctihodně pohřbít rok 2016.

J A N U A R Y
když jsem si tak četla ten článek z minulýho roku, leden teď a leden předtím vypadaly vlastně podobně, oba byly plný alkoholu. a stresu. v lednu bývá totiž hodně plesů, aspoň tady u nás. a takovej ples je skvělá příležitost zlít se jako prase. a že já se s tím chlastem teda zpátky nedržela. note to self: už nikdy nebudu depky kvůli klukovi řešit chlastem, radši si dám zmrzlinu. no, ten stres se kromě dalších věcí týkal hlavně pololetního zkoušení z fyziky, ale o tom už jsem vám tady brečela několikrát, heheh. naštěstí to tentokrát bylo naposledy. a poslední věc kterou zmíním: soč? more like proč?! #punmaster2k16. všichni co mají nějakou zkušenost se středoškolskou odbornou činností určitě chápou. na naší škole je to bohužel povinný, takže jsem se tomu nemohla vyhnout, ugh.

F E B R U A R Y
únor je naštěstí celkem krátkej, takže nebylo tolik příležitostí k tomu se někde opít. mně se to stejně povedlo, lol. tentokrát jsem to vážně přehnala hodně a taky jsem od té doby pořádně nepila. když teda nepočítám šampus a víno, v přiměřené míře, samozřejmě. únor byl taky můj poslední měsíc v mccafe. vydržela jsem tam deset měsíců a našla jsem si tam kamarády, se kterýma jsem ještě teď v kontaktu a neplánuju to měnit. mekáč, ať to zní sebevíc vtipně, byla moje první práce a já na to mám jak dobrý tak špatný vzpomínky, těch dobrých je možná dokonce o něco víc, heh. co se kultury týče, za tenhle měsíc jsem jednou zašla do kina a to na fifty shades of black. lol, to nebudu komentovat.

M A R C H
jedno z mých new year's resolutions bylo vytunit si pokoj. a pamatuju si, že to mohl být tak den-dva po té mojí poslední směně, když jsem se rozhodla, že největší místnost v baráku vyměním za tu skoro nejmenší a sama jsem začala se stěhováním. mýho nevlastního taťku málem jeblo, když přišel z práce a zjistil, že mi musí pomoct přestěhovat postel, protože to už jsem sama nezvládla. tak nějak jsem si říkala, že menší místnost se mi bude líp zařizovat. a taky že jsem svoji poslední výplatu celou rozházela v ikei. co se ještě dělo, hih. ujížděla jsem na tokyo ghoulovi a začínala se dívat na moto gp. a zbavila se sočky. jojo, březen byl fajn.

A P R I L
"moje želva má ráda jitrocel". neptejte se na detaily, tohle byla prostě legendární hláška jednoho spolužáka a já se tomu ještě teď směju. další věc, která byla v dubnu legendární, byla moje básnička, kterou jsem složila pro bučiš k narozeninám. rýmy level milion, ale hlavně, že jí to udělalo radost. aka když jste broke, ale váš nejlepší kámoš je awesome #kreativita for life. a abych těch legendárních věcí nezmínila málo, ještě přihodím jednu, protože první člen mojí squad udělal řidičák a první jízda autem no pls, to byl velkej zážitek. a to vůbec nejlegendárnější? ukončila jsem jedno takový trápení, který trvalo celýho půl roku. tenkrát jsem to obrečela, ale bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. #proud #českej borec už ne plz.

M A Y
abych pravdu řekla, květen byl celkem nabušenej měsíc. v naší třídě se všechno hodně točilo okolo majálesu. o tom jsem vám sem už psala víc do detailů několikrát, takže to znova až tak moc rozpitvávat nebudu. každopádně na to doteď ráda vzpomínám. zkoušky na divadlo, pečení cupcaků, vymýšlení workshopů. všechno to byl celkem stres, ale ten samotnej den D za to potom vážně stál. vždycky jsem měla ráda tyhle ojedinělý chvíle, kdy naše třída vážně zvládala fungovat jako správnej kolektiv. a když se všechno přestalo točit kolem majálesu, začal hokej. ale tím samozřejmě nežila jenom naše třída, ale celý česko. vypadalo to fakt nadějně, že? věřila jsem, že tu bednu dají. ale nevadí, příště to určitě výjde.

J U N E
červen byl taky nabušenej, hlavně co se týče uhm kultury. třikrát jsem se dostala do divadla, dvě byly vážně skvělý, ale to třetí... ugh nechci se k tomu vracet, ještě teď z toho mám cringe. vyhozený peníze za bolest hlavy a doživotní trauma, lol. možná jsem tomu jenom neporozuměla, každopádně být divadelní kritik, ztrhám to představení takovým způsobem, že už by se nikdy nikde nehrálo. další věc byl poslední vícedenní výlet s mojí třídou. a ta největší věc, co se stala v červnu a vůbec za tenhle rok celkově? narodil se mi brácha. jop, nejspíš budu muset začít vydělávat velký money, protože nevím, kde budu brát na vánoční dárky, heh. už mám těch sourozenců nějak moc *sweats nervously*

J U L Y
na červenec vzpomínám z celýho roku snad nejradši. i mean, žádná škola - žádnej stres. i když, s tím stresem je to sporný, protože hned na začátku července mě sestra stáhla do kpop fandomu a zasvěcení vědí, že to může být hodně velkej stres, heh. ale who cares? anime, konkrétně kuroko no basket aka moje nejoblíbenější anime, který jsem viděla celý dvakrát a některý díly rozhodně víckrát, než je zdravý. jela jsem to tak moc, že jsme se ségrou dokonce chodily hrát basket. a to byl celej můj červenec. korejci, anime a basket. jo, taky mi bylo osmnáct. a první písnička, kterou jsem slyšela jako plnoletá? young forever of bts. rozhodně můj song roku 2016.


A U G U S T
sice žádná škola, ale žádnej stres? to bych zase nesouhlasila. oproti tomu skvělýmu chill červenci, srpen rozhodně chill nebyl. začaly mi lekce autoškoly, což mě sice hodně bavilo, ale před každou jízdou jsem byla nervózní asf. teď na to vzpomínám ráda, ale tenkrát jsem dokonce jednu jízdu obrečela. taky jsem si našla přes jednu kámošku novou brigádu. note to self: kolektiv jak v mekáči už znova nenajdeš. práce to byla fajn, ale nebylo to ono. a největší zážitek z celýho sprna, celejch prázdnin a jeden z největších zážitků z celýho roku? velká cena. aka bydlet v brně má přece jenom aspoň nějaký výhody. je jich málo, ale zrovna tahle za to stojí, plz.

S E P T E M B E R
všichni si pamatujeme, jak jsem v září vypalovala plevely plamenometem, lol. jinak se popravdě nic moc nedělo, září bylo chill. přes týden jsem chodila do školy, o víkendech do práce, po večerech četla fanfikce. #goalsmuch. naši koupili nový auto a to byla snad největší událost, co se v září stala (kromě toho plamenometu, plz). vážně se hard snažím vymyslet, co sem ještě napsat, ale legit mě vůbec nic nenapadá. hih..

O C T O B E R
no, tak říjen byl rozhodně stres. začnu obviously tím nejdůležitějším aka když vaše dvě nejoblíbenější skupiny (bts a monsta x, duh) mají obě comeback prakticky v jednom týdnu. takže jo, to jsem celkem umřela. taky jsem měla první závěrečky v autoškole. test na 100%, jízdu jsem neudělala. za další dva týdny jsem měla druhej pokus, to jsem to taky neudělala. lol. jojo, buttercup udělala papíry až na třetí pokus, no a cooo. ve škole jsme měli ten skvělej projektovej den, kterej jsme si s děckama fakt užili. a ještě jsem měla poslední směnu v té práci, kam jsem nastupovala v srpnu. rozhodně to nebylo tak dramatický, jako když jsem končila v mekáči, tho. bez šampusu se to stejně neobešlo, lol.

N O V E M B E R
v listopadu jsem udělala řidičák a potom si o něj šla zažádat, to byl hodně fajn pocit. taky se stala ta autobusová srážka, to už až tak fajn pocit nebyl, ale teď se tomu s bučis stejně smějeme. trochu černej humor, i know right, nevadí. pan ředitel mě zkoušel z filosofie a oznámil mi, cituju, že moc melu. jsem ukecaná no, nic novýho. hlavně že jsem dostala jedničku, muahah. ve třídě se trochu opakovaly události z května, protože jsme cvičili další divadlo. všem se to hrozně líbilo, což potěší, když nad tím fakt ten čas strávíte, heh. a nemůžu zapomenout výlet do vídně, protože ten byl vážně legendární. jestli mě někdo followuje na instáči, určitě viděl tu hromadu fotek, heh. instadiary coming soon dont worry.

D E C E M B E R
awh, prosinec byl skvělej. ve škole to byla úplně pohodička, to je jeden z důvodů, proč je prosinec jeden z mých oblíbených měsíců. hned ze začátku mě sice zabily mama's, ale když ji miluješ není co řešit #punmaster2k16strikesagain. jeden z nejlepších zážitků stejně byl, když jsme s kámoškou jely nakupovat vánoční dárky a nakonec skončily v hospodě na pivku. aka když celej den nejím a potom si dám jedno pivo, jsem schopná rozplácnout se v šalině, protože se mi z toho motá hlava. jop, to se fakt stalo. na štědrej den byl po dlouhý době sníh, co víc si přát. začal vycházet hwarang a vůbec, celý svátky jsem strávila díváním na kdramata. no regrets tho, not a single one.

pro tenhle rok jsem si předsevzala hodně věcí.
vytunit pokoj, well ještě pořád mi chybí doladit pár věcí, ale z větší části jsem to splnila. s tetováním to byl fail. lol prostě jsem se k tomu nedostala, hodlám to napravit tho. řidičák. sice s tím byl hodně struggle, ale #hotovo. osmnáctiny byly taky celkem fail, ale když si to tak vezmu, ne všechno se musí slavit vyloženě chlastem, ne? stihla jsem skončit ve dvou prácích, napsat sočku a dokonce za ni dostat diplom, spadnout do dvou velkejch fandomů. vlastně do tří, jestli se motogp dá počítat jako fandom, lol. několikrát jsem byla v divadle a ve dvou dokonce sama hrála, narodil se mi brácha, přežila jsem první skutečnej heartbreak, začala se učit korejsky. tenhle rok končím jako plnoletá a maturant. a řidič, plz!! nevím, ale myslím si, že určitě můžu říct i swear i lived.

rozhodně jsem zapomněla zmínit hromadu věcí, jako třeba založení lawlieta, první narozky tohohle blogu, ale whatever. co je důležitý je to, že blog existuje a že celej tenhle rok byl pro mě díky vám všem vážně skvělej #romantikštajltájm. thank you so much guys, ily.

rip 2016, you will be remembered.
here's to the 2017. budu tady. já, moje příšerná češtino-angličtina i moje beloved gify s korejcema. fighting~

anywhere whenever, apart but still together.

11. prosince 2016 v 11:40 | V✧*・
příjde mi až neskutečný, jak rychle tenhle týden utekl. doslova každej den se něco dělo, proto jsem si taky na tenhle článek nestihla naplánovat nic jinýho, než deníček. navíc jakože.. stejně mi příjde, že v poslední době už ani nic jinýho než deníčky nepíšu, takže vlastně nevím, o čem tady teď kecám.

♥ godness gracious, all cute and fluffy, take my soul i dont need it >


v pondělí jsem si šla pro ten řidičák a tbh, ta fotka nakonec není vyloženě strašná. nebo takhle, rozhodně není tak strašná, jako ta, kterou mám na občance, so lets be grateful. byla jsem hyped jak nikdy, že se konečně budu moct pořádně projet a tak, ale místo toho jsem byla odsouzená k tomu jít navěsit na barák světýlka. i dont mind doing stuff like that tho.

každej začátek a konec hodiny se ohlašuje zvoněním, tak je to správně, že? no, na naší škole místo zvonění vyhrávají koledy. nedělám si srandu. už jsme to takhle měli minulej rok a pamatuju si, že ty poslední dny mi z toho vážně hrabalo. navíc v úterý mám vždycky školu dlouhou, takže když jsem odcházela, v hlavě mi hrály rolničky, rolničky. ale těšila jsem se na odpoledne, protože jsem měla od nevlastního taťky slíbený, že půjdeme jezdit. bylo to poprvé, co jsem řídila po tmě, takže mi chvilku trvalo, než jsem zapnula dálkovky lol, ale nakonec jsem to dostala do ruky, potlesk pro mě. jakože.. musím řict, že na to, že jsem za volantem neseděla víc než čtrnáct dní, bylo to úplně jiný auto a jela jsem vážně poprvé bez denního světla, nebylo to až tak špatný. #každej_se_občas_musí_pochválit_okay

středa byla jeden z nejoblíbenějších dnů so far. šla jsem do školy na tři hodiny, z toho dvě jsme dělali vyloženě hovadiny a tu poslední jsme chystali třídu na den otevřenejch dveří. potom jsme s bučis jely nakupovat vánoční dárky. teda spíš, ona nakupovala, já jsem neměla za co. vůbec netuším, jak to letos udělám, protože jsem fakt socka. bučis vzala auto, takže to byla nejvíc pohodička. odpoledne jsme byly chvilku u ní a já jí pustila nekonečný množství dance practisů od big bang, přes bts až po got7. oficiálně je jednou nohou ve fandomu, jsem na sebe fakt pyšná.

mám pocit, že jsem tu písničku objevila někdy minulou neděli večer a od té doby ji mám na repeatu skoro pořád.
když nepočítáme korejce, alan walker je jeden z mých nejoblíbenějších interpretů. pamatuju si, když jsem narazila na faded a skoro nikdo ten song neznal, heh.
bude mít v praze koncert a hádejte, kdo samozřejmě nemůže jít? muahah, buttercup, duh.

ve čtvrtek proběhla druhá půlka procesu nalepování mých umělých nehtů. jakože, povedly se a já jsem z nich úplně nadšená, photos coming soon to my instagram meheh dont you worry.

a finally. pátek. pátek, na kterej jsem se těšila celkem dlouho, protože jsme s mamkou naplánovaly, že si uděláme "pěknej den". jestli někdo posloucháte impulsovi (lol, nebojte, k pointě se dostanu soon), tak možná víte, že to rádio každej rok pořádá akci, kdy školky po celý český republice "vypouští balónky s přáním ježíškovi". jop, dokonce i školka tady u nás na konci světa se toho účastní. mamka přišla z práce, došly jsme za ségrou do školky, odpočítalo se to, asi padesát lidí vypustilo ve stejnou chvilku balónek, já z toho mám cool fotky na instagram, všichni byli spokojení. a potom jsme jely do kina na troly. a musím říct, že ta pohádka předčila moje očekávání na jiným levelu. aka bála jsem se, že to bude shit, ale fakt se mi to hrozně líbilo. příští týden se můžete těšit na recenzi, just coz buttercup approves asf.


začne to komentem na blogu, postupem času se konverzace přesune na messenger (nebo jiný shity určený ke komunikaci) a než se nadějete, virtuální svět je najednou o něco víc reálnej. sice trochu mimo téma, ale velkej shoutout pro blog.cz, díky kterýmu mám šanci poznávat vážně skvělý lidi. ano, já vím, že jsem si tady na tohle téma vylívala srdíčko nedávno, but well whatever. poznali jste někdy díky blogování někoho, s kým jste se postupem času víc sblížili a nakonec se z vás vlastně stali hodně dobří friends? protože já se nebojím říct, že mě už se to povedlo dvakrát. and well, it just makes me happy.

@evil, thank you for being my child. i appreciate you a lot.

přes víkend jsme se sestrou sjely větší množství epizod remember. o dost větší, než by bylo dobrý pro moje hearteu. (aka i když už se na to dívám podruhý, stejně brečím asf uhm. fuck my life.) odpoledne ji povezu domů, nejdřív jsem měla jet sama, ale potom se naši rozhodli, že přece jenom ještě nemám dost zkušeností, takže s náma radši ještě jeden z nich pojede, a když pojedu dobře, tak už příště prostě dostanu auto a můžu jet sama. good luck, buttecup.

who are you? i am you but stronger ( ͡° ͜ʖ ͡°)

12. listopadu 2016 v 11:11 | V✧*・


prosinec 2009. můj první blog a první článek. přesně si pamatuju, o čem jsem tenkrát psala (bohužel) a (bohužel) i jak jsem si říkala. doteď z toho mám strašnej cringe, takže se k tomu radši zase až tak moc vracet nebudu.
za tu dobu jsem těch blogů vystřídala strašně moc, od deníčků, přes fanblog o one direction, dokonce jsem měla jedno hodně tmavý období, kdy jsem místo na blog psala na estranky (wtf, i know right).
byla to sakra dlouhá cesta, než vznikl velvetcloud a ze mě se stala buttercup. možná si někdo z vás dokonce pamatuje, jak jsem si ze začátku říkala clo. jak originální, vskutku. buttercup potom vzniklo díky jedné z mých oblíbených knížek, dopisy na konec světa, koneckonců máslovej hrníček, proč ne. (teď nedávno jsem se dozvěděla, že je to vlastně anglickej výraz pro blatouch a já vůbec netušila, heh. a to jsem prej přes angličtinu master, plz.)

za ten rok jste se mnou prošli hromadou věcí. heartbreak, moto gp, anime obsese, propad do k-pop fandomu - zkrátka samý dramatický věci. ale ať už jsem psala o čemkoliv, vaše komentáře tady byly vždycky a hell, já vám za to chci strašně poděkovat, protože to pro mě znamená víc, než si dokážete představit (lol, co to melu, každej bloger tohle zná *smích*). nicméně, proto tenhle sweg as fuck narozeninovej článek chci věnovat lidem, který jsem díky blogu poznala, a kterých si moc vážím. #now_get_ready_because_shit_is_about_to_get_emotional

foreverchild.blog.cz | for so many years and still going strong. když jsem si tenkrát zakládala ten fanblog o one direction, nikdy bych netušila, že díky němu poznám tuhle savage asf osobu, který budu moct říct úplně všechno, a která mi každej rok napíše to nejdokonalejší přání k narozkám, který mě vždycky spolehlivě rozbrečí. brácho, někdy (hodně často) mám pocit, že mě znáš daleko líp, než všichni ostatní dohromady. nejlepší internet friend ever, my twin louis - let's never let this die, lol. ilysm brother.
steel32.blog.cz | protože c'mon, kdo nemiluje steel? *cough* #number_one_fan ( ͡° ͜ʖ ͡°) málo který články mě baví tak moc, jako ty od ní, protože u nich z jedné půlky umírám smíchy, z druhé hladem - i mean, ty fotky toho žrádla tam vždycky, ugh. fellow anime úchyl, fellow akashi trash. stay awesome, dude. ily.
cincina.blog.cz | zbožňuju její styl psaní a z nějakýho důvodu si hrozně ráda čtu o jejím životě #not_a_stalker #i_swear. je pro mě inspirace a zrovna tímhle článkem tak trochu kopíruju její článek, ve kterým mě zmínila a já z toho pořád nemůžu a tímhle bych jí ještě jednou chtěla strašně moc poděkovat. ♥
zivot-introverta.blog.cz | však neboj děvče, já tě do toho kpop fandomu stejně jednou stáhnu ( ͡° ͜ʖ ͡°) už po první návštěvě jejího blogu jsem prostě.. věděla. stejně jako u ostatních, miluju její styl psaní a u většiny článků jenom spokojeně kývám hlavou, protože.. damn, i relate so much. vážně, na dvě (protože jedna nestačí) tuny věcí máme stejnej názor a já prostě jfklsdjesl, stay as you are because i love you so much.
kawaii-lovely-world.blog.cz | fellow kpop trash. jedinej člověk, se kterým jsem ochotná dělit se o svoje biase, protože už to tak vypadá, že máme stejnej vkus na chlapy, heheh. jsem strašně ráda, že jsem na ni narazila. luv, luv, luv ♥

pak mám další hromadu lidí, jako werangummi, MARY, crazyjull, s c a r s, ivy haven & much more - aka blogy, který prostě zbožňuju a hrozně ráda navštěvuju. a jak se tak znám, v momentu, kdy zveřejním tenhle článek, mě napadnou další lidi, který jsem chtěla zmínit, ale prostě jsem na ně zapomněla, takže jestli jste se náhodou nenašli na seznamu, ale někdy jsem na vašem blogu nechala koment, museli jste mě zaujmout, protože mi věřte, že nekomentuju a nečtu vaše články "jenom z povinnosti", ale protože mě vážně baví a zajímá, o čem píšete.

děkuju, že čtete moje kecy. ilysm.

as if every autumn leaf has fallen, as if everything that seemed eternal is going further away.

29. října 2016 v 16:50 | bcup
okay, tenhle článek vůbec nebyl v plánu. v posledním instadiary jsem slibovala, jak se tady rozpovídám o bullet journal a ano, já si sedla a vážně o tom něco sepsala, ale potom jsem zhodnotila, že to vlastně stojí úplně za nic a budu to muset celý předělat. jenže čas tak nějak rychle utíká, najednou bum, bylo pátek ráno a já neměla nachystanýho vůbec nic. tak jsem uvažovala, jestli se mám na nějakej článek úplně vykašlat, nebo napsat obyčejnej deníčkovskej a potom jsem si řekla, kašlu na to, udělám playlist, ty jsou stejně nejlepší.


well, playlist nakonec neudělám, protože nevím, jestli hrabe blogu, youtubku nebo mně, kažopádně mi sem prostě nejdou dát videa, lol, takže to nakonec přece jenom bude deníček.

v posledních dnech se toho celkem dost stalo a já začnu úterkem, protože to se na naší škole konal "den prevence". šlo o to, že my, jako maturanti a tím pádem nejstarší na škole, jsme měli našim mladším spolužákům předat nějakou životní zkušenost. a protože já neumím nic jinýho než mažoretky (a fangirling, ale to by mi asi neprošlo), udělaly jsme si s kámoškama workshop zaměřenej na ... *drums please* mažoretky, wow! nakonec to byl celkem užitej den, rozhodně lepší učit lidi točit s hůlkou než sedět v lavici a učit se, že jo.

ve středu jsem si odpíchla svoji poslední směnu v práci, protože je konec října a nejvyšší čas začít se trochu zajímat o maturitu. i když.. jak se znám, všechno si zase budu nechávat na poslední chvilku a potom se z toho nervově zhroutím, ahah. ta práce sama o sobě mi chybět nebude. nebo aspoň ne tolik, jako těch pár fajn lidí, který jsem tam poznala a ten hezkej borec, kterýho už nebudu potkávat každý ráno v autobuse. #co_už

čtvrtek jsem strávila v posteli s notebookem - tumblr, we♥it, youtube a pořád dokola. no regrets.

včera jsem byla na výlovu nějakýho rybníka (název si pořád nepamatuju, i když tam jezdím pravidelně už několik let, shame on me). podstatný je, že jsem si koupila skvělej hrnek s pokémonama (jo, s pokémonama), kterej brzo očekávejte na mým instagramu, určitě se tam sem tam objeví, muahahah.

program na dnešní den se dost podobá tomu čtvrtečnímu, zítra ráno se podívám na závody a potom se budu muset učit, protože v pondělí mě čeká tisíc písemek. mám pocit, že mám před sebou nejhorší týden tohohle roku, takže wish me luck, budu to potřebovat.

saying that there will only be good things from now on. i can’t say that, i can’t lie like that.

18. října 2016 v 11:11 | V✧*・
vzhledem k tomu, že pro mě poslední dny byly vážně stres - nejspíš se nějaká fakin vyšší síla rozhodla, že už je konečně načase, abych umřela, protože všechny moje oblíbený skupiny začaly produkovat jedno album za druhým ve vážně malých časových rozestupech #my_poor_weak_hearteu (ale o tom se rozpovídám na konci článku, nebojte), rozhodla jsem se, že bych mohla pro dnešek zvolit nějaký chill odpočinkový téma, takže jsem šáhla po jedné z mých nejoblíbenějších věcech ever - sweater weather tagu. #actually_funny_funfact: prohlašuju o sobě, jak moc miluju tagy a přitom jsem tady nikdy žádnej nezveřejnila, lel. pravej čas to napravit, right?


1) Čaj, káva nebo horká čokoláda?
tak určitě kafe, a jestli mám být úplně přesná, budu basic white bitch a řeknu pumpkin spice latté, protože jestli něco chutná jako podzim, tak je to přesně tohle.

2) Jaká je tvoje nejoblíbenější podzimní vzpomínka?
já mám na podzim jenom samý dobrý vzpomínky, hih, těžký vybrat jednu. když jsem byla mladší, tak pro mě byl podzim obdobím pouštění draků, not gonna lie, to jsem milovala. a později, když začalo "one direction asf období", podzim znamenal nový album a to byla vždycky velká věc, na kterou se těšit a na kterou potom dlouho vzpomínat.
navíc, podzimní počasí - déšť, mlha, svetry... miluju, takže jako oblíbenou vzpomínku počítám třeba i to, když venku pršelo a já seděla u okna s hrnkem kakaa a dobrou knížkou.

3) Jaký trend v líčení preferuješ na podzim - tmavé rty, výraznou linku?
celej rok si dělám úplně identickej make-up, takže, heh, asi tak.

4) Jaké je počasí tam, kde bydlíš?
mlha asf a začíná pršet - aka moje nejoblíbenější počasí everr. bez ironie, plz.

5) Nejvíc nošený svetr?
všechny moje svetry jsou nošený asf, protože svetry miluju, ale pořád jich mám strašnej nedostatek, lel. *dvacet brečících smajlíků* *niagáry*

6) Lak na nehty, který tenhle podzim miluješ?
nehty mi vydrží nalakovaný vždycky tak dva dny, takže, well, moc si je nelakuju, ale když už, podzimní barva je určitě tmavě červená, #bordó, že jo.

7) Skinny jeans a nebo legíny?
c'mon, všichni víme, že legíny jsou nejpohodlnější.

8) Kozačky nebo UGG?
conversky ♥ za každýho počasí, za každý situace, foreverr.

9) Oblíbená podzimní TV show?
...ona existuje nějaká podzimní tv show? lol, moc se omlouvám, ale buď o žádné nevím, nebo mě teď vůbec žádná nenapadá.

10) Jaká písnička tě zaručeně dostane do podzimní nálady?
nejdřív jsem se tady chtěla rozpovídat o one direction, protože jak říkám, ti vždycky na podzim vydávali svoje alba a já z toho měla několik let po sobě intenzivní feels, potom jsem chtěla zmínit emperors new clothes od panic!, protože to jsem jela minulej rok touhle dobou v intenzivní míře, ale nakonec jsem si řekla fuck it all, bts jsou zrovna v týhle chvíli můj asi největší fandom (monsta x, exo a další bitches hned v závěsu, samozřejmě) a obviously jsem o tom už psala na lawlieta, ale když už tady tahle otázka je, tak vážně nehrozí, že bych se o tom nezmínila i tady, protože ona je to celkem velká událost, když vaše oblíbená skupina vydá album. obzvlášť když je to takhle dobrý a kvalitní album. "one direction mají pauzu", říkala jsem si, "tenhle podzim bude klidnej", říkala jsem si. LOL! #to_byly_časy #kdybych_věděla. nevím jak vám, ale mě se vážně málo kdy stává, že bych u nějakýho alba jela písničku za písničku a doslova o každé, doslova jakože vážně doslova o každé, mohla říct, že se mi líbí. od názvu, přes dokonale aestetickej obal (i mean.. vážně, koukejte na ten obal, how pretty *hearteyes emoji*) a bože, ten samotnej obsah... ty písničky. vůbec mi není trapný říct, že wings beru za svoje nejoblíbenější album, ohorat #ať_si_říká_kdo_chce_co_chce. jak říkám, líbí se mi úplně celý, ale kdybych měla vybrat svoje nejoblíbenější písničky, tak určitě řeknu blood, sweat & tears, first love, am i wrong, 21st century girls, two! three!, wings a holy shit, fuck it - prostě úplně všechny. thanks god for this material. amen.

yours truly.

24. července 2016 v 11:11 | V✧*・
hula hej, konečně mám 1k na weheartit. fakin jeden tisíc, lidi. eeej. docela se divím, když si vezmu, že jsem tam v poslední době přidávala hlavně animů related stuff a teď teda kpop, hihi. w♥t je tak nějak obecně místo jenom pro moje fandomy. a když už jsem zmínila ten kpop - je doopravdy jednoduchý do toho spadnout a být obsessed af, takže to nezkoušejte. jinak, byla jsem v kině na hledá se dory. nerada to říkám, ale pro mě docela zklamání. pěknej shit. whatever, jenom můj názor, ale teď konečně k pointě, protože to není ani dory, kpop, dokonce ani můj litr na weheartit - asi jste si všimli, že dneska není ani pátek, ani úterý, nýbrž (tož tohle slovo už jsem nepoužila pěkně dlouho) speciální birthday neděle, 'cause today it's ma birthday, it's ma birthday. ♪♫
přišel den, kdy konečně i já, vaše truly buttercup, vstupuje do světa legálně kupujících cigarety a alkohol.
přemýšlela jsem, jestli vůbec nějakej speciální b-day článek budu psát, ale pak jsem si řekla, fuck it, osmnáct je mi jenom jednou, takže here you go. nebyla jsem si jistá, jak to pojmonout, tak jsem sepsala pár random faktů o yours truly. mohlo jich být třeba osmnáct, aby to bylo aestetický, you know, ale já jsem free (lol), takže jsem jich sem prostě nastrkala 31, nebo kolik, because fuck the system. :D


0) fuckin' the system since 1998, lol.
1) moje vlasy jsou už od narození kudrnatý af.
2) hokej af, taky od narození.
3) mám šedo-modrý oči.
4) oblíbený předměty: anglina & zemák
5) skater sukně, high-waisty, trička s límečkem - já.
...5.5) mám hodně hooodně oblečení s límečkem, heh.
6) naši jsou rozvedení.
7) teoreticky jsem jedináček, prakticky mám dva nevlastní a dva polovlastní sourozence. #DontAsk #ItsComplicated.
8) čtyři otravní lidi, kterým musím tak i tak kupovat dárky na Vánoce.
...8.5) just kidding, všechny je mám ráda. ♡
9) moje nejlepší kamarádka se jmenuje míša. ♡ (jenom díky ní jsem nepropadla z fyziky.)
10) moje oblíbený barvy jsou zlatá, bílá a černá.
11) oblíbený kytky jsou bílý růže.
12) oreo, cheerios, starbucks - give me and i'll love you. ♡ ♡ ♡
13) moje oblíbený pití ze starbucks je mocha frappuccino.
14) kouřím. nejčastěji zlatý marlborky.
15) u 12tky jsem zapomněla zmínit jahodovo-banánový smoothie a pizzu. ♡
16) nejradši mám špenátovou.
17) moto gp. marquez, rins. ♡ ♡ ♡ (dani pedrosa je stejně vysokej jak já. 158 cm. jsme smol.)
18) když jsem byla menší, chodívala jsem do mažoretek. ugh.
19) pracovala jsem v mccafe.
20) jednou budu bydlet v londýně, protože londýn je swag a já to tam miluju.
21) 21 je moje oblíbený číslo.
22) ujíždím na anime a může za to moje sestra.
23) teď i na kpopu. za to může taky ona.
24) jinak mám ráda one direction. minulej rok jsem byla ve vídni na jejich koncertě, nejlepší zážitek. ♡ ♡ ♡
25) taylor swift, fall out boy, panic at the disco, bring me the horizon. ♡
26) mám ráda svoje kaktusy.
27) doteď mám v posteli plyšáka, říkám mu fluffy.
28) miluju svoje babičky. queen alča & queen emilka.
29) polaroidy, vánoční světýlka. ♥
30) můj oblíbenej parfém je love story od chloe.
31) mám ráda svůj blog a moje blog sluts.

it's that time of the year again.

13. května 2016 v 11:11 | V✧*・
mám ráda květen. v květnu se toho hodně děje. na jednu stranu už si říkáte takový to, "sakra, brzo bude konec školního roku, nejspíš bych si už měla opravit tu čtverku z fyziky" (based on a true story, lol.), ale na druhou - není to v tuhle dobu v té škole už přece jenom o něco víc fajn než v tom březnu, dubnu? nevím, jak je to u vás, ale u nás teď máme sem tam nějakej ten test, ale jinak z větší části lehárko. maturity, potom začnou závěrečný výlety, vodácký kurzy.. ách, květen. ale kromě tohohle se v květnu samozřejmě děje ještě něco o trochu důležitějšího. něco, čím žije celá česká republika.

moji rodinu bych vlastně mohla popsat dvěma slovama - rozvod, hokej. většina členů té mužské části jsou totiž buď současní nebo bývalý hokejisti. a kdybych se narodila jako kluk, nemám šanci, prostě bych musela pokrčovat v tradici, hehe. ale že jsem holka, mám povinný jenom hokej sledovat a vědět o tom první poslední. ale že by mi to vadilo, to se doopravdy říct nedá. nejspíš v tom budou doopravdy ty geny. a teď je tady po roce konečně zase ten čas, čas mistrovství světa, muahahah. žije tím snad každej druhej čech, obviously, a já jsem jeden z nich. můžeme si dát moment pro výhru 3:0 s ruskem? s ruskem, bitches! a potom švédsko, to byly aspoň nervičky, o lotyšsku ani nemluvím, lol. letos jim věřím, že by ta bedna mohla být, fakt že jo. *pyšnej připadám-si-jak-jejich-máma úsměv*
já to prostě zmínit musela, protože pro mě hokej znamená doopravdy hodně a tohle období, ať se děje jedna katastrofa za druhou, je pro mě prostě díky tomu tak nějak krásný. určitě mi dejte vědět do komentářů, jestli taky koukáte, co říkáte na to, co zatím předvedli a na jaký umístění to letos vidíte, jsem jedno oko. ♥
horší chvilky potom nastávají, až je po mistráku a už se nemůžu těšit na žádný zápasy a pořád si říkám, že zase až za rok, ale naštěstí, nejsem závislák jenom na hokeji, ale taky na ohňostrojích. bydlím v okolí brna *SPOILER ALERT AF* a tam už pár let po sobě probíhá přehlídka ohňostrojů, jmenuje se ignis brunensis. nevím, jestli jste o tom někdy slyšeli, pokud jste taky odněkud z těchto končin, tak určitě jo. a ono mi to na sebe tak hezky navazuje, že když skončí hokej, ohňostroje pomale začínají. a proto tohle období miluju, pořád se něco děje.

do toho se samozřejmě ještě jezdí moto gp, ale to není záležitost jenom května-června. na motorkách sice neujíždím ani zdaleka tak dlouho jako na hokeji a ohňostrojích, ale i tak je to pro mě něco, co nikdy nesmím zmeškat a každej závod sedím u televize a fandím společně s mým nevlastním taťkou. samozřejmě číslu 93, jak jinak. občas si u toho i trochu zanadáváme a to vás vždycky tak nějak uvolní.
přidala jsem si jeden maličkej bodík do seznamu novoročních předsevzetí, a to, že letos nechci přijít o velkou cenu v brně. mamku už mám naklepnutou, že lístek dostanu jako dárek k narozkám, tak držte palce, mohl by to být fajn zážitek.
je nějaká šance, že bych se tam s někým z vás mohla potkat? představte si to, blog sraz na velké ceně. to by za hvězdy nebyli ti závodníci, ale my, heheh.

nakonec ještě musím zmínit pár "recent faves" z oblasti.. kultury? hehe, dalo by se říct.
určitě jste si všimli na boku v menu, že teď čtu kečupová mračna a musím říct, že ta knížka je skvělá. ještě nejsem ani v půlce a už teď mám depku z toho, že příjde den, až ji dočtu a ten příběh skončí. ale nic, kromě toho, že je to fakt kvalitka, zatím neprozradím, protože obviously bude recenze, tak si na ni počkejte. muahah.
a úplně na závěr pár novinek z černé díry, do které je nebezpečný spadnout a říká se jí anime - dokoukala jsem dvě další; seraph of the end a noragami. k oběma jsem hrozně rychle přirostla a sjela je snad v rekorním čase. a teď budu čekat sto let, než mi výjdou další díly, pokud vůbec. no co vám mám vykládat, klasika. (báj d wéj, ten slibovaný anime článek už je za dveřma, přísahám.)
fuu, to by ode mě pro dnešek stačilo a teď už jen držet palce, aby naši hoši dneska ty kazachy převálcovali.
pome hoši, dáme gól. :D♥

>update 19. 5. 2016, 19:00:
pořád trochu v šoku, řasenku až na bradě, nervy v kýblu.. amíci nás dali, co už. i tak bych chtěla říct, že jsem na náš nároďák pyšná jak nikdy, hráli krásně, ten americkej gól platit neměl, buďme upřímní, hehe. příští rok mě zároveň s mistrovstvím čeká maturita, takže to budou nervy nadruhou, ale třeba to dopadne fakt hustopekelně a tentokrát ta bedna bude fakticky faktózně fakt. ♥

thank you for being such a dick

22. dubna 2016 v 21:33 | V✧*・
pokud patříte mezi moje pravidelné čtenáře, určitě víte, že mám teď za sebou takový ne moc hezký období. pokud jste tady poprvé, welcome!, a teď už to víte taky. no, co vám mám vykládat; byl v tom kluk.
nechci tady znova a znova popisovat celou naši story, protože o tom tenhle článek nebude, ale abych vás uvedla aspoň trochu do situace;
vlastně se o něm ani nikdy nedalo říct, že byl vyloženě můj, ale když jdete ven a je to i s takovým tím držením za ruce, etc., tak si říkáte, wow... konečně taky něco dobrýho. a ono potom bum, borec se vykousne doslova o 24 hodin později s jinou děv... s jinou dívkou, heh. a ke mě se to dostalo o dalších 24 hodin později přes telefon. je to strašně klišé, jak se říká, že se jim rozpadlo srdce na tisíc kousků, ale já to v ten moment doopravdy cítila. přišlo to nečekaně a bylo to tady; heartbreak.
ty tři dny byly jako houpačka a ten poslední z nich odstartoval něco příšerního; říkám tomu postheartbreak období (aka dny, který jsem strávila v depkách a nonstop zaslzenýma očima). jenže tohle jsem nikdy nebyla já, kvůli klukovi jsem nikdy nebyla takhle na dně.
naštěstí, nakonec jsem přišla na to, jak dostat zpátky svoje starý já.
vím, že většina z vás už má zlomený srdce taky pákrát za sebou a pravděpodobně jste si taky našli svoje vlastní metody, jak se z toho vyhrabat, ale vzhledem k tomu, že doslova všechny z vás zbožňuju a nechci, aby jste se někdy v životě cítili jako kus shitu, tady k tomu přidávám pár mých.
ještě bych vám tímhle chtěla strašně moc poděkovat za 1000 návštěv. vím, že už jsem říkala, jak moc vás zbožňuju, ale toho nikdy nemůže být dost. děkuju vám, jste nejlepčí.

>pusť to ven. ta nejhorší věc, která jde udělat, je dusit cokoliv v sobě. můžu brečet hodiny, křičet, být protivná, rozbíjet věci, cokoliv. všichni musí pochopit, že jsem zlomená, že to bolí, a že bude chvilku trvat, než se zase posbírám. když v sobě budeme bolest držet moc dlouho a nevybíjet nic na venek, za chvilku se dostaví ten pocit. ten pocit, jako kdyby jsme pomale plesnivěli zevnitř. jenže bohužel o lidech neplatí to stejné, co o sýru, že čím plesnivější, tím lepší. právě naopak.
taky by se to dalo přirovnat k nafukovacímu balónku. když se trochu stiskne jedna strana, ta druhá se nafoukne. a když se stiskne moc, bálonek to nevydrží a praskne. když v sobě budeme bolest a smutek shromažďovat, jednou příjde něco, co nás stiskne a my to nevydržíme a praskneme. a to přece nikdo nechce.
>hledej chyby. protože víte, jak to zpíva hannah montana; nobody's perfect (ne, to jsem si prostě odpustit nemohla, pardon, heheh). tahle část je vlastně jedna z mých nejoblíbenějších, hrozně mi s tím pomohli všichni kamarádi, které okolo sebe mám. "je to falešnej kretén, nikdy si tě nezasloužil." "podívej se na něj, prosímtě. más na lepšího." "ty vlasy jsou prostě děs, no o tom obočí ani nemluvím." "nechápu, co jsi na něm viděla." vlastně to nakonec může dojít až do té fáze, že je vám vlastně trapně, že jste se kvůli někomu tak ubohýmu vůbec trápili. a hned je vám líp.
>tématický songy. protože to, co zrovna cítíme, se strašně těžko popisuje, ale někomu před námi se to možná dokonce povedlo poskládat do slok. a vydělat na tom pořádný money.moje nejposlouchanější písnička byla emperor's new clothes od panic! at the disco. ne, že by to byl vyloženě break-up song, vlastně vůbec, ale pro mě ty slova měly speciální význam. v refrénu se zpívá, že si bere zpátky korunu, vidí, co mu patří a bere si to zpátky. já si pod tou korunou představovala svoje starý já, který jsem byla před ním. a že si tohle já od něj beru zpátky. taky hodně dobře fungovaly písničky od queen swift (obviously), nebo prakticky jakejkoliv dobrej break-up song. teď, když o tom tak přemýšlím, break-up songy jsou vlastně můj oblíbenej typ písniček, hehe.
>hlavně nezůstat stát. druhá nejhorší věc, hned po dušení citů v sobě, je nuda. když nemáme co dělat, jediný, co nám zbývá je přemýšlet. úplně o všem a až moc. a k čemu to vede? k dalším depkám a slzám. teda, neříkám, že přemýšlet je špatná věc, heh lol, ale v postheartbreaku jo. amen. klíč je vždycky si něco najít. i když je to jenom blbej pokec s kámošema, kino, seriál, knížka, cokoliv. #nooverthinking

>přerušit kontakt. sama dobře vím, že tahle část bývá nejtěžší, a proto schválně říkám přerušit, ne zrušit úplně. vím, že city jen tak nezmizí, a když pro nás ten člověk jednou znamenal tak moc, že nám dokázal zlomit srdce, tím, že ho vymažeme úplně se rozbijeme ještě víc. a to nikdo nepotřebuje. chce to oddechovej čas, pauzu. týden, 14 dní. pro nás, aby jsme si trochu urovnali myšlenky a zkusili zapomenout, pro ty druhý, aby si uvědomili svoje chyby a o co vlastně sakra přišli. není lehký se od toho člověka jen tak odtrhnout, ale je to účínný. hlavně je důležitý si říct, že to není navždycky. ti druzí neumřeli, jenom už to nebude stejný. po nějakým čase třeba už ani nemáte potřebu se s tím člověkem už dál bavit, protože zjistíte, že je vám bez něj líp. nebo se vrátíte a zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. a nebo zůstanete kamarádi. uvidíte, která možnost bude ta vaše.

>všechno utrať. hledání chyb je sice moje oblíbená část, ale tahle je prostě favorit. udělejte si radost, utraťte všechno co můžete. protože nejdřív bude radost ze všech těch věcí, ale až budete bez peněz, aspoň bude chvilku depka kvůli něčemu jinýmu. hehe.
>new love. říkali mi, že mě z toho vytáhne až někdo jinej. a měli pravdu, ale nemusí to být člověk. může to být knížka, seriál, domácí mazlíček, nová rtěnka, film - prostě něco, co zaplní to prázdný místo, slepí k sobě poslední střípky. o konkrétních věcech, které z toho pomohly mě, jsem už článek napsala, takže to tady všechno znova vyjmenovávat nebudu. každopádně, kdo by řekl, že japonská kreslená blbost bude mít tu moc vytáhnout někoho z depky.

pak jsou tady taky věci jako zmrzlina nebo čokoláda, ale samozřejmě jsem měla vás a vaše dokonalý komentáře a nevím, po kolikáté tady už dneska budu opakovat, jak moc jste dokonalý, ale přece jenom to ještě jednou kapacitu nepřetíží; DĚKUJU VÁM, JSTE SKVĚLÝ. doufám, že vám tenhle článek třeba aspoň trochu pomůže :)

taking back the crown.

22. března 2016 v 18:07 | V✧*・
protože můj poslední deníčkovskej článek, když nepočítám instadiary, byl poměrně dost depresivní, rozhodla jsem se, že se vám musí pochlubit, že se konečně začínám odrážet od dna. a dost výrazně mi k tomu pomáhá pár věcí, což je taky hlavní důvod, proč tenhle článek píšu. protože se o ně s vámi chci podělit.
tokyo ghoul. okay. já vím, že jsem po free! říkala, že už se na žádné další anime dívat nezačnu, ale je to jako virus. šíří se to rychle. a hlavně mě přemluvila ségra, jak jinak.
ve zkratce; jde o týpka z tokya, kterej hrozně rád čte a zakouká se do jedné holky, která je čistou náhodou ghoul a bude ho chtít sníst. jenže na ni během toho spadne lešení (lol, stejně jsem ji neměla ráda) a doktorům se nepovede ji zachránit, ale Kanekiho, toho kluka, jo, tak, že mu do těla transplantují nějaké jejího orgány. to způsobí, že z něj bude napůl člověk, napůl ghoul #spoiler. a jestli si teď říkáte, "wow, to musí být dobrá blbost...", máte pravdu. je to totální hovadina. ale návyková hovadina.
bring me the horizon. teda hlavně jejich poslední album, that's the spirit, jestli mám být úplně přesná. jasně, většinu písniček už jsem stejně znala dřív, ale teď jsem se konečně dostala k tomu, abych si je úplně všechny pořádně, v klidu poslechla. moje nejoblíbenější písničky budou true friends, throne a oh no. ale zbožňuju je všechny, protože oliho hlas je prostě... oli, omg. ♥ (jo, tohle je ta holka, která pořád mluví o one direction. tahle holka miluje one direction i bring me the horizon. tahle holka se vždycky směje když jí one direction začnou hrát po bring me the horizon.)

93. v neděli jsem se rozhodla, že by možná bylo dobrý, abych taky strávila nějakej čas se svojí rodinou a ne jenom s anime a sluchátkama v uších. a vlastně mě překvapilo, že když si všichni společně sedneme k televizi, koukáme na moto gp a posloucháme nevlastního taťku, jak nadává.. může to být docela fajn. hlavně, vždycky jsem věděla, že marquez je cute, ale po nedělním večeru mám pocit, že se začnu na ty závody koukat častěji, nevlastní taťka bude pyšnej.
you guys. ať už jsou to vaše komentáře, nebo články, které od vás čtu, je skvělý, že tady jste. a hlavně blog obecně, protože bez něj bych se s vámi nemohla o nic podělit, a že toho mám nachystaného spoustu. třeba recenzi na všechny malé zázraky, na kterou se můžete těšit už brzo, brzooo. #soon. děkuju, že jste tak skvělí. ♡

"you are important."

29. února 2016 v 7:42 | V✧*・
vlastně jsem měla v plánu zveřejnit úplně jinej článek. měla jsem nachystaný buď 30 songs challenge nebo I am TAG (kterej jsem si báj d wéj vymýšlela sama, takže doufám, že se vám bude líbit, hehe), ale včera byl pro mě docela důležitej den... A všechno samozřejmě dopadlo přesně tak, jak jsem doufala, že to nedopadne.

"Na stupnici od jedné do deseti, jak moc jsem pro tebe důležitá?"
"Jedenáct," říkal. ha, ha, ha.
Myslím, že většina z vás ví, že chodím do práce. Teda, dobře, chodila jsem. Od včerejška už budu moct používat jenom minulej čas.
Tenhle článek výjde později, ale zrovna teď je šest ráno a já tady sedím, topím se v myšlenkách a mám pocit, že už ze mě nezbylo vůbec nic. Znáte ten pocit? Prosím, řekněte, že jo.
Chtěla jsem dát výpověď, ta práce už mě fakt nebavila, kvůli tomu teď nemám pocit, že se rozpadnu na kousíčky, protože těch celých dlouhých deset měsíců jsem tam byla jenom kvůli těm lidem. Ale když už je víc důvodů tam skončit, než zůstat, je čas jít. Nedokázala jsem si představit, že odejdu, ale ještě víc jsem si nedokázala představit tam zůstat.
Nastupovala jsem tam se svojí nejlepší kamarádkou. Ona si tam našla přítele. A já jsem na to pyšná, protože jsem je prakticky dala dohromady. Se mnou to už tak šťastný nebylo, ale k tomu se dostanu později. Zkrátka, teď ji tam nechávám, a ona to ode mě bere trochu jako podraz, já vím, že jo. A jenom ona je jeden z těch důvodů, proč bych tam ještě zůstala, ale nejde to. A ona ví, že ne, proto mi nemůže nic vyčítat. Ví ten pravej důvod, proč jsem odešla. A vy ho teď budete vědět taky.
On. Prej "nejlepší kamarád."
"Nechci, abys odešla." "Nejsi mi ukradená, nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš."
"Seš jedenáctka." KECY, DRAHOUŠKU. KECY.
Měla jsem to s ním na fáze. Nejdřív jsem si o něm myslela, že je to debil. Potom jsem ho začala mít ráda. A potom jsem se vyděsila, protože mi došlo, že ho rozhodně začínám brát víc, než jako kamaráda. A jemu to muselo být jasný. A taky mu bylo jasný, že to včera byla moje poslední směna. Vlastně tam ani neměl být, ale v sobotu mi jako největší boss oznámil, "Já si zítra taky vzal směnu. Kvůli tobě."
"Wow," říkala jsem si, "že by mu už konečně něco došlo?"
Radši vám ani nebudu líčit, jak ta "poslední směna, kterou si vzal kvůli mně" vypadala. Jenom vám prozradím, že jsme to, že odcházím, zapíjeli do noci vodkou s pár lidma, a on mezi nima samozřejmě nebyl, protože "hrozně spěchal" chlastat s někým jiným. lol. A jestli jsem někdy byla zklamaná, nikdy ne tolik, jako jsem teď. On věděl, že jsem tam naposledy, a že se třeba pěkně dlouhou dobu neuvidíme, jestli vůbec. A jediný, co jsem po něm chtěla bylo, aby mě nenechal jít jen tak. Ale asi jsem toho, po víc než půl roce, co jsme si psali každej den od ráda do večera a každej víkend trávili spolu, chtěla sakra až moc. Tohle je konec. Už jsem to řekla mockrát (což jenom svědčí o tom, že jako kamarád musí doopravdy stát za nic a často něco posere), ale nikdy to nebylo takový, jako je to teď.
♪ Who will fix me now? Dive in when I'm down? Save me from myself,
don't let me drown.

Tak, a teď už dost mejch bílejch keců, než si vzpomenu, jak jsem dojela domů a udělalo se mi z té vodky špatně. heh ew.
Tu depresivní část máme za sebou, teď přejdu k tomu, proč jsem ten článek vlastně napsala;
Kdyby někdy, někdo z vás byl tak v depce, jako jsem já teď, nikdy NIKDY nezapomeňte, že na vás záleží, vždycky bude někdo, pro koho budete nejdůležitější na světě. Minimálně pro mě. Čtete moje kecy, za což vás hrozně obdivuju. lol. Všechny vás mám hrozně moc ráda. Děkuju, že jste tady pro mě.

so we'll piss off the neighbours...

11. února 2016 v 17:35 | V✧*・
tak jsem tak přemýšlela, jaký druh článku jsem tady už dýl neměla, a potom mě napadlo, "hele, deníčkovskej!" (protože vás přece musím ujistit, že ještě žiju a jak žiju, no ne?)
a včera byl tak nabitej den, že se s váma o něj prostě chci podělit, ale ještě předtím bych se chtěla zmínit o pár věcech, které se staly ještě předtím;
tak, začnu sobotou, kdy u nás byla ostatková zábava. (pro nezasvěcené, ostatky=normální zábava, kam když příjdete v nějakém kostýmu, nemusíte platit vstupné, nebo aspoň takhle je to u nás.) vzala jsem si svou panda onesie, pod kterou jsem si dala normální šaty, takže jsem nic neplatila, potom jsem shodila pandu a bylo mi dobře. #chytrý #jávím a teď si o mě prosím nemyslete, že jsem alkoholik, ale uhm, co jsem vypila: dva panáky zelené, dva panáky malibu, jednoho medovýho jacka a šest panáků lemonda (to ne, že by mi becherovka nějak chutnala, ale bylo to jediný pití, kterého jsme si koupily s holkama celou flašku, tak proto jsem toho vypila nejvíc). nikdy v životě mi nebylo hůř. lol. taky jsem toho nikdy v životě navypila tolik. z toho plyne ponaučení; chlastej s mírou, nebo nechlastej vůbec, když to neumíš.

v pondělí jsme si s kámoškou vyjely do kina na padesát odstínů černé. v nějakém článku jsem se vám zmiňovala, že bych ten film chtěla vidět, tak jsme vzaly první příležitost, kdy byl čas a jely. myslím, že pokud jste poslední rok nestrávili v nějaké jeskyni a aspoň zhruba víte, co se dělo ve světě, všechny ty narážky, které v tom filmu byly, pochopíte a bude vám to připadat i docela vtipné. ale nechci toho prozrazovat moc, protože bych chtěla napsat samostatnou recenzi, takže tohle ukončím tím, že jestli nemáte co dělat, do toho kina na to zajděte, ale nečekejte od toho zase tak moc, protože je to doopravdy strašná blbost. lol, doopravdy strašná, ale mě se to stejně líbilo, docela.

a konečně se dostáváme ke včerejšku, teda středa. nevím, kolik z vás ví, co je to sočka, takže pro ty, co nemají tušení, středoškolská odborná činnost. je to prostě jako referát o nečem supernudném, když 7x zvýšíte obtížnost a počet stránek, které to musí mít. já s kamarádkou psaly na téma zdeňěk kožmín, což se ani nebudu snažit zjišťovat, jestli někdo víte, kdo je, takže rovnou jdeme dál. jde o to, že jsme včera měli školní kolo obhajob a vůbec jsme nepočítaly s tím, že postoupíme. jenže oni se nás z nějakého důvodu rozhodli dát na první místo, takže to máme i s postupem, krucipísek. ALE MĚ UŽ SE NA TOM NECHCE DÁL PRACOVAT SAKRAAAA!! dobrý, pohodička. já se zase uklidním, hahahahah. *nervózní smích před totálním breakdownem*

ale to byla jenom první část dne, teď to teprve začne být zábava; nevím, jestli to bylo rande, nebo ne, každopádně, odpoledne jsem byla venku s idiotem, kvůli kterému jsem v háji už víc než půl roku. (volný překlad "v háji" = zamilovaná až po uši.) byli jsme spolu skoro pět hodin, dělali sračky, mluvili o sračkách (omlouvám se, ale jinak to nazvat nejde). a bylo to skvělý, vždycky když jsme spolu, je to skvělý. aspoň pro mě určitě. ale má to jednu obrovskou chybu; on ví, co k němu citím já, ale já jemu do hlavy vůbec nevidím. a už mě to unavuje, protože na jednu stranu vím, že bych teď nechtěla být s nikým jiným, než s ním, ale na druhou, jestli to celou dobu byla a je jenom ztráta času, docela ráda bych věděla, že to prostě nikam nikdy nepovede a je čas to vzdát. a to je přesně to, čeho se bojím. že to doopravdy budu muset vzdát a sakra, nejsem si jistá, jesti to zvládnu. #tupýkecy #jávímjávím radši, to tady už ukončím, než začnu mluvit o tom, jak se rospouštím, když se objímáme a on mě k sobě mačká. já vim, už končím, už končím.

dear 2016...

7. ledna 2016 v 16:08 | V✧*・
takže, nejdřív ze všeho se chci moc omluvit, že tenhle článek bude tak trošku kratší; většinou mívám hromadu novoročních predsevzetí, ale pro letošek jsem jich vymyslela sotva pět, páni.
klišé neklišé, dear 2016...
pokoj. budu se stěhovat. sice do menší místnosti, což někomu může možná připadat divný, ale vymyslela jsem si to tak sama, protože podle mě; čím menší místnost, tím útulnější pokoj. a na to já se už nemůžu dočkat, až přepadnu ikeu a nakoupím si hromadu hloupostí. muhahaha.
tetování. bude mi osmnást. mojí sestře je patnáct. moje sestra už má tetování. já ještě nemám tetování. tenhle rok to hodlám napravit. zatím vám neprozradím, co přesně si nechám udělat, ale už mám trošku představu a chtěla bych to stihnout co nejdřív.
řidičák. jak už jsem psala. letos mi padne na krk osmnáctka a k tomu připadá hromada věcí. jednou z nich je naučit se řídit auto... už teď z toho mám docela stres. #aletosezmákne
osmnáctka. a jak už jsem dvakrát zmiňovala lol, na konci července už si konečně budu moct kupovat cigarety legálně, hah. na svoji oslavu plnoletosti nechci nikdy zapomenout, proto to prostě bude muset být velký.
i swear i lived... a poslední věc není ani tak předsevzetí, jako spíš... přání. ať za to tenhle rok stojí. sice nemám naplánovanou vůbec žádnou akci, žádný koncert, měla jsem jet do anglie, ale zrušili nám to... ale to nevadí. i tak to letos zabijeme. já, vy, my všichni.
a teď mě inspirujte, jaká jsou vaše novoroční předsevzetí? :)
Yours truly.

thanks for the memories, 2015.

31. prosince 2015 v 23:59 | V✧*・
Další rok za námi, bitches. Připravila jsem si pro vás takovou malou okay, trošku větší rekapitulaci toho, jak probíhal ten můj. 2015 byl jako houpačka. Skvělá houpačka, a to je za normálních okolností doslova nesnáším. Nahoru, dolů, nahorů, dolů. Každopádně, ať se za těch 365 dní stalo, co se stalo, vůbec ničeho nelituju a jsem pyšná tenhle rok brát jako jeden z nejlěpších, které jsem zatím prožila. (Nejlepší samozřejmě taky protože někdy v průběhu vznikl tenhle blog, že.) Ale už dost zbytečných keců, pojďme vzpomínat...

CHAPTER ONE / on the top of the world..
dalo by se říct, že celý můj leden by se dal shrnout do dvou věcí; alkohol a big hero six (proto je ten gif tak perfektní, lol). hned prvního, po oslavách nového roku, jsem se probudila v obýváku na zemi, celá rozlámaná, ale naštěstí bez kocoviny, i když bych si ji zasloužila, hah. nejspíš mám to štěstí a patřím k těm lidem, kteří kocovinu nemívají, protože i po plese, kde jsem to taky trošku přehnala (tentokrát za to mohl Jack Daniels, ne já), jsem byla úplně v pohodě. #woninlife
trochu nepříjemnější část bylo pololetní zkoušení z fyziky, kdy jsem se musela naučit okolo 30 otázek, každá cca na jednu A4. samozřejmě jsem vůbec neměla páru, co se to učím, takže jsem nemohla spoléhat na žádné logické myšlení a prostě se to nadrtit jako básničku. nakonec jsem dostala s klidem dvojku a za odměnu jsme šly se sestrou do kina na velkou šestku. prakticky hned po první scéně jsem věděla, že to bude moje nejoblíběnější pohádka ever a celý leden jsem na tom hodně hoodně ujížděla. takže jestli někdo náhodou neviděl. doporučuju.

CHAPTER TWO / whatever, we're late anyway.
den, na který vzpomínám asi nejradši byl, když jsme s Míšou (jenom malá poznámka, Míša je moje nejlepší kamarádka a budu ji tady ještě hodně zmiňovat, takže by jste to asi měli vědět, hah) došly pozdě na sraz před exkurzí, když tam všichni ostatní ze třídy byli doslova na minutu přesně.
abych zmínila ještě něco; ostříhala jsem si vlasy a byly brit awards, které jsou asi moje nejoblíbenější předávání cen. mám hned několik oblíbených momentů: když 1d vyhráli za you and I ; edovo vystoupení s bloodstream , protože omg, totálne to zabil; madonnin fail , to bylo legendární; a nakonec, kdo koukal přes youtube a třeba zná dana s philem, tak samozřejmě všechny dan a phil momenty. ♥

CHAPTER THREE / so this is how heartbreak feels?
březen byl fajn, plný zážitků. poprvé jsem byla v národním divadle v Praze, na našich furiantech. poprvé jsem byla za školou (poprvé a naposledy, protože moje maminka na to stihla přijít ani ne do jedenácti dopoledne, radši nechtějte vědět detaily). a hlavně celý březen mám tak nějak spojený s "v pohodě školou", protože nejvíc si pamatuju, jak jsme seděli a koukali na filmy. třeba na need for speed. a když už jsme od těch filmů, byla jsem s kámoškou v kině na insurgentu. a potom zayn odešel z 1d a já asi poprvé v živote procházela něčím, co se aspoň blížilo opravdovému heartbreaku. nebo jsem si to takhle aspoň říkala. teď už se jenom směju a říkám si, počkej si tři měsíce, holka.

CHAPTER FOUR / McCafe.
celý duben byl o tom, že jsem si našla brigádu. začala jsem pracovat a vydělala si první peníze. to je myslím velká událost v životě snad každého člověka. a pro mě moje první práce a profese už navždycky bude barista v mccafe. #mekáč

CHAPTER FIVE / ice hockey af.
tak určitě, květen byl hokejové mistrovství světa as fuck. každý rok pro mě tohle období bývá hrozně fajn, protože jsem z hokejové rodiny (a jsem z česka a kdo v česku není hokej af, že). koukám na každý zápas a vyloženě si celých těch čtrnáct dní užívám. a i když to letos probíhalo tady u nás, ne, na žádném zápase jsem nebyla, ani v ostravě ani v praze, i když jsem fakt hrozně chtěla a doteď mě to hodně mrzí. ale na druhý zápas s kanadou jsem byla fandit aspoň na staromáku a byl to zážitek, takže jestli tam třeba náhodou někdo z vás byl, třeba jsme se potkali, hah.
jinak jsem v květu byla dvakrát v kině a to na druhém dílu od avengers a na druhém dílu od pitch perfect. oba moc dobrý, rozhodně doporučuju.

CHAPTER SIX / nope, THIS is how heartbreak feels.
řekla bych, nejlepší a zároveň nejhorší dny tohohle roku. začnu od toho horšího a samozřejmě, byl v tom kluk. totálně jsem se zabouchla do jednoho z práce a on posledního června prostě... odešel. bez jakéhokoliv varování, prostě dal výpověď. a já jsem si říkala jenom, "už ho nikdy neuvidím, už ho nikdy neuvidím". ale na druhou stranu, tohle byl až konec června / začátek prázdnin, už na to radši nebudu vzpomínat a přejdu zpátky k začátku; přesněji řečeno 10. června. den, kdy se mi splnilo jedno z největších přání;
the best day of my life. den, na který jsem se těšila už od listopadu 2014. den, kdy jsme se sestrou jely na on the road again. kdybych měla celý ten den popsat, tak dost pravděpodobně přesáhnu kapacitu tohohle, už tak dost dlouhého článku. pamatuju si dokonce i co jsem ten den ráno snídala, jak dlouho trvala cesta do vídně a dalších milion maličkostí. řeknu jenom tohle, byl to nejlepší a největší zážitek. já 1d poslouchám od roku 2011, takže si asi dokážete představit, jak dlouho jsem na takovou věc, jako byl koncert, prostě je vidět konečně naživo, čekala. a ať už je máte rádi nebo ne, ke mě to prostě patří a ten koncert mi dal jednu z nejlepších vzpomínek, které jsem za těch svých sedmnáct let stihla zatím nasbírat.
jinak jsme ke konci června ještě stihli vodácký kurz, a musím říct, že na to, že to byla školní akce, taky na těch šestní strávených na lodičkách a v miniaturních chatkách moc ráda vzpomínám.

CHAPTER SEVEN / dancing queen, only seventeen.
od února mi stihly trochu dorůst vlasy, takže jsem si konečně splnila další sen a nechala si udělat ombré. jeli jsme na dovolenou do chorvatska, ale zase tak moc jsem si to neužila, protože jsem se hned první den totálně spálila a hlavně jsem se pořád dostávala z toho heartbreaku. ale i přes tyhle nepříjemnosti to bylo fajn.
svoje sedmnácté narozeniny jsem oslavila tím nejlepším způsobem; v kině. vyrazila jsem se sestrou na paper towns a doteď, vždycky když slyším tu písničku z toho , už vždycky mi to připomene moje sedmnáctiny.

a samozřejmě nemůžu zapomenout na ten stres, když vyšlo drag me down. zrovna jsem byla v půlce směny a o tom, že vyšlo něco jako nový singl, jsem se dozvěděla zrovna, když mi konečila pauza. takže jsem musela odpracovat další čtyři hodiny, abych si to mohla poslechnout. no dokážete si představit ten struggle?

CHAPTER EIGHT / here we go again.
začnu tou kulturní oblastí, lol. ani v sprnu jsem se samozřejmě neobešla bez aspoň jedné návštěvy kina; tentokrát to bylo fantastic four. říkala jsem si; je to marvel a hraje tam miles teller, to musí být bezchybnej film. ale nakonec jsem byla docela zklamná, upřímně. ze všech filmů, na kterých jsem letos byla, tenhle byl asi nejslabší. ale miles je i tak bae.
je možný se do někoho zamilovat jenom proto, že pro vás poskládal krabičku od happy mealu? (no co, pracuju v mekáči) odpověď je ano. a já si to, že v tom zase začínám lítat, začala uvědomovat ke konci srpna. a zase to byl kluk z práce. a pozor, pořád je.

CHAPTER NINE / iPhone struggles.
první půlka září se nesla v duchu nových věcí. nový školní rok a hlavně moje historicky první věc od applu, iPhone 4S, protože jsem socka. první den s iPhonem byl extrémně dlouhý; byla jsem vzhůru do půl třetí do rána, protože jsem se snažila přijít na to, jak se to sakra ovládá. a věřte nebo ne, hned druhý den jsem docela věděla, co dělám.
co se kulturního života týče, do kina jsem šla na the scorch trials, a dokonce jsem zabloudila i do divadla, a to na mrtvé duše. je to vlastně docela vtipný, protože to kino a divadlo byly hned dva dny po sobě.

CHAPTER TEN / pumpkin spice latté.
když na to teď vzpomínám, celý říjen bych mohla rozdělit na dvě půlky, podobně jako červen - tu dobrou a špatnou. začnu tou dobrou, když jsme chodily s Míšou do starbucks na pumpkin spice, se sestrou do kina na hotel transylvania 2, což se na žebříčku mých nejoblíbenějších kreslených pohádek umístilo hodně vysoko, halloween se nám taky povedl, sestra ze mi na obličeji vykouzlila sugar skull a zahrály jsme si outlast, já málem spadla ze židle.
a hlavně mezi mnou a jedním idiotem (odmítám mu říkat jinak), na kterého jsem prakticky myslela 24/7 už od půlky srpna, to konečně začalo vypadat dobře. víc než dobře. a zrovna ve chvíli, když jsem si říkala, že už mi ani nemůže být líp dun dun dun, just how fast the night changes. nechci tu psát, co přesně se stalo, ale shrnula bych to do čtyř slov; všechno šlo do hajzlu. #nopeTHISishowheartbreakfeels2
a dostáváme se k té druhé špatné půlce října, kterou jsem prakticky strávila v slzách a depresích. doslova.
ale už je to za mnou a jak říkám, ať už jsou to zážitky lepší nebo horší, něco mi to dalo, beru to jako lekci a život jde dál.
samozřejmě taky vyšel klip k perfect. to prostě musím zmínit, lol.

CHAPTER ELEVEN / made in the AM.
tak samozřejmě to, že vyšlo album byla asi největší událost, protože se to se mnou neslo celý měsíc. určitě jste si všimli, že jsem doopravdy hodně 1d af a hodně z vás třeba vůbec není 1d af a omlouvám se, jestli vás třeba tyhle moje directionerský kecy vůbec nebaví, ale je to moje velký část a já to prostě nezměním, lol.
co se sociálního života týče, potkala jsem pár nových lidí, začala se s nimi bavit. po tom hrozném říjnu docela příjemná změna.
a osmadvacátého jsme si dali se ségrou a sestřenkama trip do prahy. kouknout na stromeček, nakoupit pár věcí a tak. to nakupování zmiňuju, protože jsem si konečně koupila velvet teddyho od MACu. někomu může přijít směšný dát za rtěnku pětikilo, ale já už po ní slintala tak hrozně dlouho, že jsem si tu radost prostě udělala.

CHAPTER TWELVE / we had some good times, didn't we?
kdo by řekl, že když se vydáte s nejlepšíma kamarádkama do divadla na "pohádku o elfech", bude to pro vás nakonec tak silný emocionální zážitek? já bych to neřekla. a byla jsem docela překvapená. to představení, na kterém jsme byly, se jmenovalo let snů LILI a co vám budu vykládat, neměla jsem moc vysoký očekávání, právě proto, že to měla být "pohádka o elfech". a ona byla. ale bylo to ku**sky moc dobrý. když představení končilo, tak jsem jak já, tak Míša a chummy stály a se slzami v očích tleskaly a křičely. ano, dokonce jsme hercům zakřičely, protože nás to prostě dostalo. navíc jsme seděly celkem vepředu a dělaly asi největší hluk, takže to byly takové trapné výměny pohledů mezi naší trojkou a lidmi na jevyšti, ale rozhodně veliký zážitek, hah.
další taková významější věc byla, když naše třída chodila po škole za mikuláše, to byl taky moc fajn den. a jak probíhaly moje Vánoce si můžete přečíst >>tady.

To se rovná; 8x kino, 3x divadlo, jedna brigáda, tři heartbreaky, spousta nových přátel, dva mobily a jedna extrémně drahá rtěnka.
A co bude dál? Řekla bych, že 2016 ukáže.
Mám ty absolutně nejlepší čtenáře ever. ♥ Moc, moc, moc Vám děkuju za Vaše komentáře, přeju šťastný nový rok a hlavně zůstaňte tak perfektní jako jste byli doteď. ilysm ♥
Yours truly,
Clo♡

so, how my christmas went?

26. prosince 2015 v 19:40 | V✧*・
pro mě takové ty pravé nefalšované Vánoce začínají vždycky jednadvacátého a končívají dvacátéhošestého večer. A jelikož tahle lhůta už uplynula (*cries in silence*), je čas zhodnotit, jaké to vlastně letos všechno bylo.
Well, mám jednoho nevlastního bratra, jednu nevlastní sestru, jednu polovlastní sestru a letos to bylo poprvé, co jsme byli úplně všichni na šťedrý den pohromadě. Takže už jenom tím, to pro mě bylo speciální.

21.12. nakupování s best bitch.
kvůli rozbitému topení (děkuju karmo) dostala naše škola v pondělí a v úterý ředitelské volno. fuck yeah. tři dny do Vánoc a moje nejlepší kamarádka Mish neměla koupený ani jeden dárek. lol, to bývá typický spíš pro mě, co vám budu vykládat. takže co se dalo dělat, jela jsem s ní nakupovat. nejvíc času nám zabralo vybírání dárku pro jejího přítele Romana. nakonec jsem dárek vybrala dalo by se říct já. zašly jsem do HMka, já uviděla dokonalého motýlka v tmavě modré, který Mish jde skvěle k jejím plesovým šatům, a bylo vybráno.
22.12. nakupování s boyfriendem od best bitch.
jo, to je tak, když přítel vaší nejlepší kamrádky není jenom přítel vaší nejlepší kamarádky, ale i váš kamarád. nedokážu si představit, co by vlastně dělali beze mě. navzájem jsem jim vymslela dárky a dostala jsem za to jenom krabičku cigaret, pf. jenom vtípky, samozřejmě. plán dne byl jasný, sehnat největšího plyšového medvěda, co půjde a něco pěkného na krk. řekla bych, že shánení toho medvěda nám bude trvat dýl, ale nakonec jsme to zvádli celkem rychle. teda oproti tomu, co následovalo potom. něco, co bych nazvala "nekonečná honba za řetízkem se srdíčkem". obešli jsme tak tisíc klenotnictví, ale všechno bylo buď moc drahé, nebo prostě "ne dost dobrý". ale přece jenom jsme nakonec našli jak perfektní přívěšek, tak krásný řetízek (obojí jsem samozřejmě vybrala já a Roman to jenom odkýval).
23. 12. sakra. zaboha si nemůžu vzpomenout, co jsem celou středu dělala.
lol. jakože doslova. vůbec nemám tušení. kažopádně večer přijela sestra, chvíli jsme hráli videohry a až malá ségra usnula, začalo zdobení stromečku. v jednoduchosti je síla, takže jsme pověsily jenom bílé ozdoby. a je to nejvíc fabulous stromeček, jaký si dokážete představit. potom jsme do noci prokrastinovali na mobilech a notebooku. a nakonec mě sestra donutila podívat se na anime. a pozor, pozor!! líbilo se mi to a teď na to nejspíš budu koukat sama od sebe. proboha, bude ze mě nerd.
24. 12. ponožky.
nejvíc festive den roku začal příšerně. proč? probudila jsem se a do obličeje mi svítilo sluníčko. chápete? není to trestný, aby na štědrej den bylo tak nádherný počasí? zkrátka, vánoční atmosféra žádná, nálada kvůli tomu nic moc, ale i tak to bylo fajn. praktický celý den jsem si na chatu psala s mýma bitches a s jedním idiotem, který má u mě docela významný místo. dalo by se říct, že jsem ho celý den měla jenom pro sebe, což bylo... fajn. ♥
celý den jsme koukali na pohádky a jak se to vždycky do toho večera tak příšerně táhne, letos to hrozně uteklo. začalo se stmívat, všichni postupně okupovali koupelnu, usmažil se kapr a mohlo se večeřet. pod stromečkem jsem našla fén, ponožky a knížku. a peníze samozřejmě. letos byl ježíšek nejbohatší na obálky, takže se pořádně rozšoupnu, hned jak k tomu bude příležitost. den jsme zakončili popelkou a pelíškama, protože bez toho by Vánoce přece nešly.
25. 12. noky.
probudila jsem se do nejhezčí možné zprávy, "na těchle Vánocích byla nejlepší konverzace s tebou". No, asi vám dojde, od koho byla. Objedvali jsme v pelíšky stylu, takže bylo, cituji, "vepřové na smetaně a pravý nefalšovaný vídeňský knedlik". Dokonce nás donutili se vyfiknout, jako kdyby to byla druhá štědrovečerní večeře, lol. Odpoledne jsme jeli k babičce a potom k taťkovi. Večer s čerty nejsou žerty, samozřejmě.
26. 12. family business.
Ráno mě mamka vyzvedla od taťky a jeli jsme k další babičce, potom domů, kam se stavila ještě teta a její tři děti. Takže plný dům lidí a ani chvilka klidu. Ale co vám budu nalhávat, jsem ráda, že jsem všechny zase po dlouhé době viděla.

Tak, a zase příští rok.
Jak jsem psala, plánuju to pořádně roztočit. Dost pravděpodobně už zítra. Protože šetřit si? Lol, to není nic pro mě. Co tím chci říct je, že rozhodně můžete v nejbližší době čekat buď něco jako what i got for christmas nebo christmas haul, nebo obojí dohromady, každopádně něco na ten způsob. Muhaha.
 
 

Reklama

© 2015 - 2017